Ztracené město

kapitola 4

Po týdnu se všichni zástupci opět sešli i se svými "vyvolenými".

Elena si přivedla hubeného chlapíka v tmavě zeleném oblečení. Měl blonďaté krátce střižené vlasy jen v oblasti před ušima puštěné a zapletené prameny vlasů. Jmenoval se Leon. Dle všeho se Elena snažila najít toho nejlepšího a nejmocnějšího, aby reprezentoval její rasu na této výpravě.

Maxim si vybral zavalitého muže s černými vlasy, hrubě neupravenými. Výškou mohl měřit asi tak pět centimetrů přes metr. Takže se dá říct, že z davu Gronů by celkem vyčuhoval. Jmenoval se Medard. V jedné ruce držel obrovské kladivo vysoké minimálně k jeho pasu.

Eduard musel mít ve svém výběru největší problém. Spousta bojovníků by se na tuto výpravu více než hodila. Ale Eduard se nakonec rozhodl pro jednoho z kapitánů několika jednotek, které měly zajišťovat bezpečí i v jiných koloniích, než byli ti Anakinské. Vybral kapitána 5. jednotky Robina. Byl to vysoký muž s mečem za pasem. Měl na sobě černé oblečení s hnědým pláštěm svázaným pod krkem stříbrnou sponou. Měl hnědé dlouhé vlasy a na tváři malou jizvu po nějakém souboji.

Všichni byli shromážděni u půlkruhového stolu a čekali na opozdilce.

„Moudrá Verona asi musela letět hodně daleko, aby našla nějakého vhodného Lithia," řekl Medard s opovržlivým smíchem.

„Ano. Pokud někdo takový vůbec je," přidal se Leon.

„Je spousta velice silných a vhodných Lithiů pro tuto výpravu!" bránil Robin Veronu i celou její rasu.

„Ale no tak. Kdy si viděl nějakého Lithia, který by proti někomu bojoval. Jsou to prostě jen sraby," poznamenal další urážku Medard.

„Pokud si myslíš tohle, tak tady nemáš co dělat. Pokud je mi dobře známo proroctví, tak bychom měli všichni spolupracovat, jak nejlíp to jde," řekl Robin.

„Myslíš, že mě na nějakém proroctví nezáleží? Já jen prostě nevěřím tomu, že když spolu stráví nějakou dobu pár lidí z každé rasy, tak se přestane bortit svět. A nemysli si, nejsem nějak nadšený, že musím jít s vámi," řekl, „stejně jsem tady ten nejsilnější. Klidně byste ani nemuseli chodit," řekl a odfukl si.

„Ty si myslíš, že jsi tu ten nejsilnější? Vždyť by ses ani netrefil do terče přímo před sebou," rýpl si Leon.

„To by snad stačilo!" ozvalo se od vchodových dveří. Byla to Verona. Právě přiletěla na své orlo-tygřici ze své výběrné výpravy. Vedle Verony ve stínu postupovala záhadná postava. Verona vykročila k osvětlenému stolu, zatímco postava zůstala za ní ve stínu.

„Omlouvám se za zdržení," řekla Verona a s úlevou se posadila do svého křesla.

„To je v pořádku, drahá přítelkyně, zatím se tu hoši celkem spřátelili," poznamenal Eduard.

„To je dobře. Ale i tak se omlouvám. Moc ráda vás všechny poznávám. Nejspíš mě znáte," přejela po všech pohledem. „Ale já neznám vás," dodala a čekala, až se představí. „Jmenuji se Robin." řekl a podal jí ruku na pozdrav. Verona si s ním potřásla rukou a otočila se k ostatním.

„Já jsem Medard," řekl bručivým hlasem.

„A já Leon." Představil se jako poslední.

„Verono, proč se tvůj vyvolený schovává ve stínu? Se všemi ses už seznámila a on nejspíš taky. Ostatní by se s ním také rádi seznámili," vyzvídal Eduard zvědavě.