Ztracené město

kapitola 9

Robina probudilo nějaké křupnutí. Chvíli mu trvalo, než si jeho oči zvykly na nastalou tmu. Ale když se pořádně rozhlédl, všiml si, že na místě, kde spala Klaudie je.... prázdno. Rychle vyskočil na nohy a sáhl po svém meči. Zavrzala podlaha. Robin se podíval na strop, zavrzání totiž znělo z horní části budovy.

Robin se pomalu blížil k dřevěnému žebříku. Pomalu našlapoval, aby ho neprozradilo vrzání podlahy. Pomalu stoupal po žebříku. Přidržoval se jen jednou rukou, protože v té druhé držel svůj meč. Když byl už asi jen 3 příčky od vrcholu, měl právě úžasný výhled na celé horní patro. Všude byla popadaná sláma, prach a na trámech velké pavučiny.

Z díry ve střeše dopadly paprsky na zaprášenou podlahu. Ve stínu před dopadajícími paprsky stála osoba. Vypadalo to, jako by se bála na to světlo vstoupit.

Pak se osoba konečně odhodlala vstoupit na světlo. Byla to Klaudie. Měla rozpuštěné vlasy. Skoro ji nepoznal. Stála tam ve hvězdné záři a pozorovala hvězdy. Vypadala šťastně. V očích měla jiskřičky. Robinovi se ulevilo, že to byla jen ona. Najednou zastříhala ušima a otočila se na něj.

„Omlouvám se, že jsem tě probudila," řekla.

Robin si jen odfrkl: „To nic. Měla by sis jít lehnout, zítra vstáváme brzo." Řekl a začal slézat ze žebříku. Klaudie se na něj podívala z horního patra a usmívala se. Seskočila dolů a lehce dopadla na zem. Pak si opět lehla a usnula.

# # # #

Hugo zase stál před svým pánem a s pokorou mu oznamoval neúspěch svého kouzla. „Můj pane, na zanzibské straně jsme spatřili dva z oné výpravy."

Z Rudého krystalu zazněl hlas: „Dalo se očekávat, že se jich nezbavíme jen tak snadno. A co ti druzí?"

„Nemáme žádné zprávy. Vaše síla tam není tak velká jako zde." ozval se pokorně Hugo.

„Známe lokalitu těch, co spadli směrem k Zanzibě?" ptal se hlas z kamene lačnící po jejich zkáze.

„Ano. Večer přenocovali v jedné vesnici nedaleko Křišťálové řeky. Ráno se prý vydali směrem k Blankytných horám. V tu chvíli by měli procházet Jiskřivým hroznem," řekl, „kdybych společně s dalšími démony s dračí krví vyrazili ihned, mohli bychom je dostihnout u Dračího průsmyku a skoncovat to s nimi. Dřív než přejdou Blankytný vrch," navrhl Hugo.

Muž, který seděl vedle něj, se uchichtl. Hugo vypadal, jako by úplně zapomněl, že tam ten muž je. Byl zahalen černou kápi a přes hlavu kapuci. Ve stínu vržených kapucí se mu leskly rudé oči. Byly vidět i obrovské nozdry a lesknoucí se špičáky.

„Hugo, koho jsi mi to přivedl?" ozval se rozzuřený hlas Rudého krystalu.

„To je náš nejlepší zabiják a špeh," představil ho Hugo.

„A co tu chce?"

„Smím promluvit pane?" zeptal se muž v kápi škrábavým hlasem. Krystal několikrát zablikal jako znamení, aby mluvil.

„Nevím, proč je chcete zastavit s takovou rychlostí. Trhlina, kterou jste vytvořil, prochází i Blankytnými horami, takže se nebudou moci dostat na druhou stranu," vysvětlil své pobavení.

„A ty si myslíš, že je to jediná cesta?" řekl se smíchem krystal. „Až zjistí, že nebudou moci projít přes Blankytný vrch, vydají se na Větrnou báň. A tam má síla nepronikne, protože je tato cesta ochráněna krystalovým kouzlem nejvyššího řádu."

Hugo muže jednoduše odsekl: „Tvým úkolem je jen najít a zařídit, aby se nedostali dál!" a pokynul muži, aby odešel.

Krystal se opět rozzářil jasnější barvou. Opět se rozzářila síla, kterou vládne: „Ty půjdeš s nimi, Hugo. Ale tvým úkolem bude něco docela jiného. Jestli se jim nepodaří je zastavit, tak musíš alespoň ty zjistit, jaký druh schopností mají." Chvíli se odmlčel: „Pak mi musíš podat zprávu. Pokud jsou mé dohady správné, bude to ještě velice zajímavé."

„Ano, pane. Jak si přejete." řekl Hugo a odkráčel pryč.

Hugo procházel mezi muži a snažil se najít muže připravující se na výpravu. Deset mužů vyzbrojených zbrojí z černého zlata, které bylo lehčí než kterýkoliv kov na světě. Vyzbrojeni šavlemi a všelijakými zbraněmi. Většina těchto mužů měla podobnou přeměnu jako Hugo. Všichni měli tělo porostlé šupinami různých barev. Většina z nich ale nebyla tak proměněná jako Hugo. Byly tu náznaky tesáků a drápů, ale to bylo vše. Připravovali se na vražednou výpravu. Měli osedlané stádo dravých vlkounů.

Vlkouni jsou veliká zvířata podobná obyčejným vlkům. Jejich tělo je ale mnohem více nahrbené a schoulené. Celá hlavy je protáhlá s obrovitou tlamou. Jasně rudé oči, které bez problémů vidí i v té nejčernější tmě. Tlapy těchto zvířat jsou tak tiché, že jsou na každém terénu téměř neslyšné.

Všichni bojovníci byli vyzbrojeni a připraveni vyrazit. Postupně nasedali na své vlkouny. Vepředu jel onen muž v pláštěnce. Za ním jelo několik dalších mužů. Všichni byli v postavení, které jasně udávalo cíl jejich cesty. Postavení do rozptýlené šipky používá démoní jízda jen v jedné situaci, a to ve vražedné misi.

Vlkouni se svými démoními jezdci tedy vyrazili směrem ke Stromovým vrchům. Řítili se po kamenitých pouštích od Zanziby. Proháněli se přes bažinu Lian. Vlkouni skákali po kamenitém podkladě, jako by pod sebou neměli vůbec sypký a klouzavý povrch. Vyhýbali se stahujícím liánám. Probíhali bahnitou bažinou, jako by se nic nedělo. Z kruhů v bažinách vylétaly obrovské liány a snažily se je chytit. Když konečně našli ty, které měli najít, zastavili se a chvíli je pozorovali.

Klaudie a Robin šli směrem k vrcholu. Procházeli zrovna kolem Hvězdného srázu. Démonská jízda byla připravená zaútočit. Jeden z mužů byl přikrčen přímo za křovím, u kterého stála i Klaudie. Všichni čekali na signál onoho muže v kápi.

Muž v kápi mávl rukou, a tím dal signál k útoku. Z křoví za Klaudiinými zády vyletěl jeden vlkoun. Přeskočil ji a zařval. Robin, který byl už o několik kroků výš, se otočil. Vytasil svůj meč. Z dalších úkrytů se vynořilo dalších 9 bojovníků. Několik z nich se na Robina vrhlo. Ostatní se vrhli na Klaudii.

Ta rychle vytáhla z kapsy několik krystalů. Jeden z bojovníků se po ní ohnal mečem. Klaudie pomocí jednoho z krystalů vyvolala štít, kterým ho odrazila. Z několika dalších krystalů si vyvolala světelné pásy. Jednoho z nich světelnými pásy obalila. Pak ho odmrštila na druhou stranu, kde narazil do starého ztrouchnivělého stromu. Další dva se na ni znovu vrhli s mečem. Klaudie se jim ale bez problémů vyhnula. Démoni nejspíš ani nepostřehli, jak to udělala, ale stála za nimi. Ze dvou jiskřivých kamenů vytvořila rázovou vlnu. Démoni se skáceli i s vlkouny k zemi a už nevstávali.

Na Robina útočilo více bojovníků. Útočili na něj stále dokola, ale on je všechny odrážel. Několik démonů padlo k zemi. Muž v kápi se svým vlkounem stál opodál. Vedle něj byl Hugo, který pečlivě sledoval souboj. Na Robina se opět vrhlo několik démonů. Mezi těmito démony byl tentokrát i démon v kapuci. Když Klaudie viděla, jak se na Robina vrhají, neváhala mu jít pomoci. Upoutala pozornost dvou démonů, takže na Robina útočili už jen tři. Robin je ale jediným výpadem poslal k zemi. Pak se k němu otočil muž v kápi. Vytasil na něj svůj meč.