Ztracené město

kapitola 10

Mám i další příběhy které napsala moje sestra. Tak se podívejte jestli chcete. :D :D Budu jenom ráda. :D :D :D 

Klaudie se mezitím pokoušela vypořádat s démony, již na ni útočili. Pomocí krystalů se opět snažila démony zničit světelnými pásy. Démoni tento její trik už znali, proto světelné pásy skryla zpět do krystalů. Z jasně žlutého krystalu se vyvalilo hejno světelných motýlů. Posadili se na těla obou démonů a pak odletěli. Démoni se jen se smíchem znovu napřáhli k úderu. Klaudie jen bezmyšlenkovitě zvedla ruku. Pak luskla prsty. Meče obou démonů se rozzářily zlatavým světlem. Od špičky meče se na ostří rozjely prasklinky připomínající blesk. Meče se rozpadly. Klaudie po obou démonech střelila pohledem, od nohou se jim začaly objevovat zářivé blesky stejně jako předtím u mečů. Dračí kůže dračích vrahů se rozletěla na kousky. A oni sami se skáceli na zem. Několik démonů, kteří už nějakou dobu leželi na zemi, se začalo zvedat ze země. Dokonce i ti, které Klaudie před chvíli skolila, začali opět vstávat. Pomalu je oba obkličovali. Robin stále bojoval s démonem v kápi. Řinčilo ostří. Démon v kapuci by očividně výborný bojovník. Robin byl už od malička cvičen v boji s mečem. Všechny útoky vykryl, jako by to nic nebylo. Ale i Robin si všiml, že se něco děje. Všiml si, že je tlačí k okraji Hvězdného srázu. Povšiml si i toho, že se je Klaudie ze všech sil snaží zničit. Viděl, jak vstávají další démoni. A pak cítil .... bolest. Meč onoho démona ho vážně poranil na boku. Chytil se za pravý bok. Zavrávoral. Stále ale stál, byl připraven k dalšímu útoku. Klaudie i Robin byli na okraji srázu. Najednou démoni přestali útočit. Stáli v půlkruhu a pozorovali je. Většina z nich neměla ani škrábnutí. Klaudie i Robin byli zatlačeni do kouta. Neměli se odtud jak dostat. Najednou si démon s kapucí sundal kapuci.

Démon měl klínovou hlavu s dvěma řadami trnů na hlavě. Každý trn byl dlouhý asi jeden centimetr. Měl zamáčkly nos. Protáhlou placatou pusu bez plných rtů. Vlastně to vypadalo, jako by žádné rty neměl. Přes velkou část obličeje byl spálený. V hlavě mu zaškubalo. Podíval se na Klaudii a Robina a se smíchem zabodl svůj meč těsně před okraj srázu. Od meče se objevila puklina. Kus země, na které stáli, se odtrhl od srázu. Klaudie a Robin padali do temnoty. Muž s ostny na hlavě se podíval ze srázu a rozesmál se. Pak se otočil a odcházel. Když to Hugo viděl, obrátil svého vlkouna a vracel se do Zanziby.

# # # #

Když Klaudie a Robin padali ze srázu, byli bezradní. Věděli, že za několik vteřin se rozplácnou o kameny. Klaudie chytila Robina za ruku. Vytáhla z kapsy černý krystal. Vyvolala kolem nich černý oblak mlhy, který zpomalil jejich pád.

Když dopadli, chvíli se nic nedělo, jen padal prach. Pak se něco rozzářilo. Klaudie držela v ruce ohnivý krystal. Svítila si jim, aby něco v temnotě viděla. Ozvalo se zasténání. Klaudie si posvítila tím směrem. Viděla Robina, který byl celý potlučený. Z rány na pravém boku se mu valí proud krve. Klaudie si k němu klekla a hledala i další zranění. Ale žádné jiné neměl. Byl při vědomí, ale nic neříkal, jen hleděl vzhůru. Klaudie položila ohnivý krystal na zem a vytáhla jasně modrý.

„Co chceš dělat?" zeptal se Robin a bylo slyšet, že se mu mluví těžko.

„Zkusím tě vyléčit. Říkala jsem, že je to moje doména." řekla s úsměvem.

„Taky jsi říkala, že tvé bojové schopnosti jsou velice malé," řekl a hrozivě si odkašlal.

„Teď buď ticho. Jo? Musím se soustředit. A ty se tím jen vysiluješ." Modrý kámen stiskla v pěsti, ozvalo se zakřupání. Krystal praskl. Kousky krystalů poletovaly kolem Klaudiiny ruky a tvořily podivné obrazce. Klaudie pomalu položila ruku na ránu a něco zamumlala. Oči se jí rozzářilyi a kousky krystalů se přitiskly na ránu. Robin zasyčel bolestí. Za pár vteřin byla z krvácející rány jen drobná jizva. Oddychla si. Vytáhla z tašky placku a podala ji Robinov: „Na, najez se. Chvíli teď budeš trochu malátný."

„Díky." poděkoval Robin a snažil se posadit. „Myslíš, že tam ještě jsou?" zeptal se.

„Ne. Nejspíš si myslí, že jsme se zabili při pádu." řekla Klaudie a vzala do ruky opět ohnivý krystal. „Docela by mě zajímalo, kde to jsme?" řekla.

„No, pokud si dobře pamatuji mapu z velké knihovny, tak jsme spadli z Hvězdného srázu. Pokud vím, tak tu bývaly dračí osady." řekl a rozhlédl se okolo. Světlo z ohnivého krystalu bylo malé, jeho světlo dosahovalo jen do malé vzdálenosti. Vytvářelo kolem nich světelný kruh. Takže téměř nic neviděli. „Můžeš nám posvítit víc?" zeptal se a pomalu vstal.

„Ale jistě." řekla s úsměvem. Klaudie hodila ohnivý krystal do vzduchu a ten ozářil celou strž.