Ztracené město

kapitola 7

Klaudie, Robin, Medard a Leon ušli poměrně velký kus cesty. Zastavili, aby se trochu najedli. Seděli na kamenech a jedli ovoce jádrovníku.

„Takže, Klaudie, ty ovládáš krystalickou moc?" zeptal se zvědavě Leon.

„Ano. Je to celkem lehké," odpověděla a kousla do šťavnatého ovoce.

„A já myslím, že už nikdo, kdo něco takového umí, není," řekl Leon.

„Jen by mě zajímalo, od koho ses to naučila, když už není nikdo, kdo by tě to naučil?" zeptal se Medard. V hlase mu zněl sarkasmus s tím, že by Klaudie něco takového uměla.

„No, já nevím? Prostě mi to šlo nějak samo," řekla a vstala z kamenu připravena jít dál. V tu chvíli se ozvalo hrozivé zahřmění. Na západě se objevil rudý blesk. Klaudie běžela na vyšší část vrchu, aby zjistila, co se děje. Robin také vyhlížel, co se děje. Ze směru od Zanziby začala pukat hora obrovitou rychlostí. Trhlina byla už téměř u kamene, na kterém Klaudie seděla. Robin po ní skočil a strhl jí na stranu. Oba se svalili asi 10 metrů dolů. Když přestali metat kotrmelce z úplného vrcholu, chvíli jen bezvládně leželi. Pak se Robin posadil. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co se stalo. Klaudie ležela o kus dál. Robin k ní hned přiběhl a snažil se jí křísit. Po pár minutách pomalu otevřela oči. Nejdřív jí oslnilo prudké sluneční světlo. Po chvíli si ale na světlo její oči zvykly. Uviděla, jak nad ní Robin stojí a snaží se jí křísit.

„Co se děje?" zeptala se a snažila se pomalu posadit.

„Nemám tušení," řekl, „vypadá to, že to budeme muset vyšlapat zpátky. Můžeš vstát a jít?" ptal se jí starostlivě.

Klaudie mu neodpověděla, jen se pomalu postavila. „Tak jdeme?" zeptala se. Robin jen nadšeně přikývl.

Stoupali zpět na vrchol po kamenitém a téměř pustém srázu. Vypadalo to tu jinak než na druhé straně. Tady, kde byl Zanzibský vliv větší, to vypadalo jako na poušti. Všude sucho a kameny. Žádný strom, ba ani rostlinka.

Když se vyškrábali až na vrchol, Klaudie málem spadla z vytvořeného srázu. Robin jí ale včas zachytil. Když se Klaudie podívala do propasti, ve které žhnul rudý oheň, ulekla se. Pak pohlédla vzhůru a uviděla, jak moc se část Stromových vrchů propadla. Nevěděla, jak se dostat na druhou stranu. Propast byla moc široká. A i kdyby jí přeskočila, byl by tam velký žár na vyšplhání po stěně druhé části vrchů.

„Co budeme dělat?" ptala se bezradně Klaudie.

„Musíme zjistit, jestli jsou ostatní na živu," řekl a snažil se kamenem dohodit na druhou stranu. Ale marně.

„S tím bych ti mohla pomoct," nabídla se Klaudie. Robin jen pozvedl tázavě obočí. Klaudie si vytáhla z opasku dva jasně zelené krystaly. K jednomu z nich něco zašeptala a pak si ho položila na dlaň. Chvíli se nic nedělo, ale pak se krystal změnil v jasně zeleného papouška, který vzlétl až nad skalní stěny a zaletěl za ni. Druhý krystal si Klaudie přiložila k čelu. Robin se už chystal něco říct, když se kámen na jejím čele rozzářil. Klaudie se zapotácela. Robin ji chytil kolem pasu, aby nesletěla do propasti. Posadil ji na nejbližší kámen a čekal, co se bude dít. Klaudie si už kámen na čele nepřidržovala. Držel jí tam sám. Barva jejích oči se taky očividně změnila. Obě oči jí svítily jasně zeleným světlem. Výraz v její tváři byl úplně prázdný.

„Vidím je." řekla Klaudie.

# # # #

Země se třásla, trhlina se stále prohlubovala a rozšiřovala. Medard a Leon se svalili na zem. „Co to doháje je?" ptal se Medard.

„Nemám ani tušení." Křičel na něj Leon, aby ho slyšel. Najednou to všechno přestalo. Země se přestala třást.

Medard a Leon se pomalu zvedl z ukrytu a šly zjistit co se děje. Když přišli k místu kde dříve jedli nemohli uvěřit svým očím. Uviděli hlubokou propast a druhou část vrchů o několik metrů pod nimi. „Robine!" zavolal do prázdna Leon.

„Co to děláš? Myslíš si, že tohle přižili." Řekl Medard a ukázal na propast. „Teď náš úkol nedokončíme." Pokračoval a při svém proslovu se otočil zády k propasti a kráčel od ní. „Nikdy jsem nezklamal. Vždy jsem dokončil úkol. A nikdy jsem nepřišel o žádného ze svých bojovníků."

„Myslím že bys je neměl tak snadno odepisovat."řekl Leon a ukázal na kámen před sebou.

Medard se otočil a řekl „Na co se tu díváš?" ptal se. Pak si toho také všiml. Na kameni seděl jasně zelený papoušek. Najednou promluvil. „Medarde! Leone!"

„Ten pták mluví." Vyjekl Medard.

„Ale netrojči." Uklidňoval ho Leon. „Vypadá to jako jedno z krystalových kouzel, o kterých jsem kdysi četl."

„Krystalové kouzlo? Jo?" přemýšlel Medard a prohrabával si vousy.

„Takže tohle kouzlo vyvolává Klaudie." Řekl jakoby právě přišel na něco dočista nového.

„Ano tohle kouzlo jsem vyvolala já." Řekl papoušek.

„Jste v pořádku?" ptal se ihned Leon.

„Ano, jen trochu potlučeni. A vy?" ptala se Klaudie přes svého zářivého papouška.

„Máme přece tuhý kořínek, holčičko." Řekl Medard.

„Dobře. Pokud si dobře pamatuji mapu ve velké knihovně tak bychom se tam s Robinem měli dostat i z této strany." řekla.

„Fajn tak se sejdeme v Ranatenu." Řekl Medard a otočil se k odchodu.

„Počkej te! Vezměte si krystal ze kterého jsem vyrobila toho papouška. Abyste se s námi mohli spojit."řekla.

„Dobrý nápad Klaudie." řekl Leon.

„Tak už pojď Leone."řekl a udělal pár kroků v před. „A Klaudie vyřiď Robinovi aby jste se moc nezdržovali. Nechci aby jsme na vás čekali. A..... buďte opatrní." Řekl a dal si přes rameno své kladivo.

Papoušek se proměnil opět v krystal a Leon si ho dal do kapsy. Pak ale musel kapánek přidat do kroku. Kdo by řekl, že zrovna Gron bude tak rychlý.

Co na to říkáte vážení :D :D :D ráda si přečtu názory.