Ztracené město

kapitola 5

„Kámen na Zanzibě je jeden ze základních kamenů našeho světa," připojil se překvapivě moudrým hlasem Maxim.

„Jenže kámen na Zanzibě je kámen hrůzy a strachu. Jehož protiklad je kámen z Ranatenu. Teď spíše známém jako Ztracené město." uvedl je do obrazu Eduard.

„Tehdy když Ranaten zmizel a s ním i jeho kámen, tak kámen ze Zanziby pohasl. Jejich spojení po válce na Srpovém vrchu bylo velice silné. Nejspíš po těch letech muselo být velmi oslabeno nebo možná úplně zničeno," dokončila myšlenku všech členů rady Verona.

„Tak jaký je náš úkol?" ptal se Leon.

„Musíte najít Ztracené město. A hlavně kámen na Mílové věži," prohlásil Maxim. „Ale je už přece ztracené několik let. Žádné zmínky o objevení nejsou!" namítl Leon.

„Ano. Ale místo, na kterém toto město bylo postaveno, nezmizelo. Domníváme se, že by ani nemuselo být ztracené," přidala se Verona.

„Moment! To trochu nedává smysl!" vykřikl Medard.

„Ano. Je to dost matoucí. Ale nic nezmizí jen tak, aby po tom nezůstala alespoň jedna malá stopa. Na Slzné planině, kde Ranaten stával, se od té doby, co zmizel, nikdo neobjevil. Město obalila obrovská stromová plástev a o pár vteřinách později celé zmizelo." řekla Verona s jiskrami úžasu v očích. Ukázala na mapě přesně na Slznou planinu. „Kolem celého tohoto místa se v tu dobu zvedly obrovské hory jako klec pro divokou zvěř. Je stále možné, že tam to město je. Možná zahalené nějakým silným kouzlem, ale je tam," vysvětlovala Verona.

„Dobře, ale když najdeme město, tak nám stále bude chybět ten krystal," namítl znovu Leon.

„Musím říct, že jsem nikdy nepochopil, jak se ten krystal mohl sám od sebe rozhodnout, že prostě odejde. Je to jen kus zářivého šutru." řekl Medard posměšně.

„Myslím, že to by nám mohla objasnit Klaudie," řekl Eduard. „Podle toho, co Verona říkala, tak ovládáš krystalickou magii. A to znamená, že bys o tom mohla něco vědět," řekl s velkou důvěrou v hlase.

„N-No ano," koktala ze sebe Klaudie. Pohledy všech se do ní zabodávaly a to jí znervózňovalo. „Každý krystal má něco jako svoji duši. Než je mág schopen krystal ovládnout, musí mu plně rozumět. Znát jeho povahu, možnosti a schopnosti. Se základními kameny našeho světa to je podobné. Jen ve větším měřítku. Pokud si kámen myslel, že si ho lidé už tolik neváží, mohl se urazit a odejít," vysvětlovala. „Nejspíš chtěl připomenout svoji důležitost...."

„A tak se prostě rozhodl, že odejde a nechá celý svět na holičkách," dokončil její výklad Medard tím nejpodrážděnějším hlasem.

„To si nemyslím, z toho, co o Základních krystalech vím, by neodešly daleko. Možná se nemůže vrátit, dokud ho nenajdeme, nebo čeká na nějaký signál, že už se může vrátit. Podle mě je pravděpodobnější ta druhá varianta." vyjádřila svůj názor Klaudie.

„A jaký signál by to měl být?" ptal se Leon.

„Podle proroctví se mají spojit všechny rasy a najít ho. Možná je tím ale myšleno to, co bylo ztraceno, a ne to, co odešlo." přemýšlela Klaudie.

„Možná má pravdu." Řekl Robin, který doteď jen pečlivě poslouchal. „Kámen se neztratil, on odešel a čeká, až se najde to, co se ztratilo," uvědomil si Robin.

„Dobře lidi. Zjistili jsme, co musíme najít a kam musíte jít. Ale budete si muset dávat pozor na kámen ze Zanziby, ten se vás bude snažit zastavit. Ale jeho síla je zatím dost omezená. Když půjdete Stromovým průsmykem na odvrácené straně hor od Zanziby, neměl by tam být jeho vliv tak velký," řekl Eduard a ukazoval ostatním jejich cestu na mapě.

„Za každou cenu se musíte vyhnout Srpovému vrchu," doplnila Elena a ukázala na nepatrný výstupek na mapě. „Tento vrch to kouzlo nevytvořilo. Také se tam uskutečnila poslední bitva ve válce před 200 lety. Tam se síla zanzibského kamene rozšířila jako první. Napravuje své chyby z minulých proher," usoudila Elena se slzami v očích. Jeden z jejích předků totiž právě tam přišel o život.

„Až projdete Stromovými vrchy, není úplně jasné, kudy byste měli jít dál, ale podle záznamu před zmizením Renatenu, by tam měla být louka Sta jezer. Pokud se tam rozšíří síla Zanziby, tak je to velice nebezpečné místo," pokračoval Maxim a ukázal na louku s modrými skvrnami znázorňujícími jezera. „Pak je tam les Šumějících borovic na vrcholku Blankytných hor. A tam musíte být obzvláště opatrní, kus cesty budete totiž nakloněni k Zanzibě," Maxim stále ukazoval na mapě jejich cestu. „Za tímto lesem je pak velký sestup a tam už je Slzná planina," dokončil ukázku jejich cesty.

„Dobře, takže kdy vyrážíme?" ptal se nedočkavě Medard.

Leon jen přikývl: „Měli bychom vyrazit co nejdřív."

„Ano to měli," souhlasila Verona, „hned zítra vyrazíte. A to všichni. Nechci slyšet další námitky na to, že Klaudie s vámi nepůjde." Tu poslední větu by nejspíš neřekla, kdyby neviděla, že se Medard snaží vypustit z úst další posměšnou poznámku.

„Ano, paní Verono," řekl jen pokorně Medard.

„Měli byste si jít odpočinout, zítra vyrazíte brzy," řekl Eduard a i s ostatními členy rady se odebíral z Velké knihovny. Po nich se za chvíli odebrali z Velké knihovny i Leon a Medard. Zůstala tam jen Klaudie a Robin. Po chvíli mlčení sebou Robin trhl, nejspíš si nevšiml toho, že tam je s ním ještě někdo. Klaudie zadumavě hleděla bez jediného mrknutí na mapu. Chvíli na ni hleděl, dokud i ona nepozdvihla zrak. Rozhlédla se okolo, asi si neuvědomila, že už všichni odešli. Pak si jedním pohledem změřila Robina a řekla: „Omlouvám se, že jsem na vás předtím tak vyletěla. A děkuju, že jste se mi nesmál, když jste mě uviděl."

„To je v pořádku. Jen jste se obhajovala," řekl s klidem.

„No podle proroctví se máme spřátelit. Tak bychom si snad mohli začít tykat," usmála se Klaudie a podala Robinovi ruku. „Jsem Klaudie."

„Já Robin," řekl a stiskl jí ruku. Chvíli na sebe jen tak koukali a pak se rozesmáli. Klaudie se opět otočila k mapě a zase ji bez mrknutí sledovala.

„Co děláš?" zeptal se Robin.

„Jen mi přijde, že to tam znám. Ty názvy pohoří a hor se mi zdají povědomé. Nic víc," vysvětlila mu Klaudie. „No, zítra vyrážíme brzy, tak se půjdu trochu vyspat," ukončila rozhovor. Ještě se na Robina usmála a šla ke dveřím Velké knihovny.

Robin sebou trhl, když uviděl její ocas. Za svůj život se setkal s mnoha Lithii, ale ještě nikdo nebyl tak moc spojený se svým duchovním strážcem, aby měl i jiné než obvyklé znaky jeho přítomnosti. Ještě jednou se podíval na štreku, kterou budou muset v nejbližší době ujít, a pak taky odešel.

Tak co na to říkáte?? pište ráda si to přečtu :D :D :D