Kapitán chůva

Výsledky

Vrátili jsme se do nemocnice, ale výsledky ještě nebyly hotové.

Musím říct, že jsem byl víc nervózní než Gaby. Ta klidně seděla v čekárně v křesle a nepřítomně koukala před sebe.

Přišel k nám doktor a hned nás vzal do ordinace. Gaby si sedla na lehátko a čekala, co jí řekne.

„Mám pro vás špatné zprávy" začal a bylo vidět, že neví jak pokračovat.

„Krev není v pořádku, bílých krvinek máš moc málo, a proto jsi unavená. Co se týče těch prášků, po kterých ti není dobře a podle seznamu tady od Steva, co mi přinesl, jsme s kolegou usoudily, že ti je všechny odeberme a místo nich dostaneš nové, ale neboj se, nebude jich tolik. Dostaneš jenom dvoje."Smutně se usmál.

„Mohla bys prosím počkat v čekárně?" zeptal se Gaby. „A vy tu prosím ještě chvilku počkejte."

To už jsme byli s Gaby na odchodu.

Gaby odešla a doktor se na mě obrátil a řekl.

„Prosím posaďte se, musím s vámi mluvit. Nechtěl jsem to říkat před tím děvčetem. Je to vážnější, než jsme si mysleli, začíná se u ní projevovat leukémie. Po otci toho zdědila, zdá se daleko více genů."

„Nebyla by tu nějaká šance, jak jí pomoci?"

Doktor se poprvé radostně pousmál, ale po chvilce opět zvážněl.

„Dalo, ale nevím..."

„Tak jak?"

„No ono se to má tak, že při vaší první návštěvě zde, jsem vám tajně vzal z ubrousku trošičku krve."

„A?"

„Máte kupodivu skupinu, jako Gaby, musel bych si od vás vzít více krve a udělat určité testy, jde o látku co máte od mého dědy. Nevím jaký by na slečnu měla vliv a pak jaké vedlejší účinky by to mělo na vás."

„Zkuste to, přece jí nemůžu nechat umřít, jestli tady ta možnost je, proč jí nevyužít."řekl jsem skoro rozčíleně. Vzal jsem recepty a už chtěl klidně otevřít dveře do čekárny.

„Počkejte prosím, ještě vám vezmu krev a bylo by dobré, aby Gaby do konce školního roku nechodila do školy."

„To nebude problém, učí se výborně a s jejím IQ může závěrečné zkoušky po domluvě s ředitelem mít do týdne hotové."

„Za jak dlouho myslíte, že budete znát výsledek?"

„Já vám zavolám co nejdříve, nebojte se." A usmál se na mě.

Už klidný jsem vyšel za Gaby do čekárny. Vzal jsem jí za ruku a šli spolu do lékárny. Lidé se na nás zvláštně dívali, ale já je ani nevnímal. Byl jsem stále v duchu u toho, co mi říkal doktor.

Gaby

Něco mi ten zatracenej doktor nechtěl říct, zajímalo by mě, co to bylo. Steve mi nic neřekne, to už vím. Jak vyšel z ordinace, vypadal klidně, ale jak se na mě podíval a vzal mě za ruku, to už bylo divné. Za ruku mě ještě nikdy nevzal, jen jednou mi jí podal a to při našem prvním setkání. Něco se muselo stát. Táhnul mě za sebou, a i když se snažil jít pomalu, tak jsem za ním poklusávala. Ruku jsem se mu snažila vytrhnout, trochu se zarazil, podíval se na mě, pak na naše ruce a pak na mě. „Promiň, zamyslel jsem se" a ruku chtěl pustit.

„Nic se nestalo, jen jsi dělal moc dlouhé krok" a ruku jsem nechala jak byla jen jí trochu zmáčkla, abych jí nemusela pustit.

Usmál se tak sladce, že jsem mu chtěla vlepit pusu na tvář, ale ne, jsem silná holka, co to neudělá a obrním se před jeho sexy úsměvy.

Léky jsme vyzvedly a konečně jeli domů. Byla jsem strašně unavená,

Steve zaparkoval před garáží. Při představě pro mě dlouhé cesty do domu se mi udělalo mdlo. Zase tak daleko to nebylo, jenom asi sto padesát metrů.

Kouknul se na mě, jenže já hypnotizovala tu zatracenou cestu, že jsem neviděla jak se usmál. Jen jsem slyšela jeho povzdech a otočila na něj svůj pohled.

Jen v klidu odevřel svoje dveře a vystoupil. Přešel na mou stranu, otevřel dveře a jenom řekl „Tak pojď, jdeme" a vzal mě do náruče. Začínám si zvykat, je to krásnej pocit. Ruce jsem zamotala okolo jeho krku, hezky voněl. Ještě, že má takovou sílu.

„Budeš ještě dneska něco jíst, nebo tě rovnou odnesu nahoru?"

„Hlad nemám, ale mám velkou žízeň."

„Co bys chtěla?"

„Udělám ti kakao."

Odnesl mě do mého pokoje a posadil na postel. Odešel udělat kakao.

Stačila jsem se osprchovat a převlíct. Už jsem byla zachumlaná v posteli, když se vrátil. Dal mi hrnek do ruky a chvilku mě pozoroval, jak piju."Moc dobrý."

„Děkuju."

Prázdný hrnek jsem vrátila, lehla a skoro hned jsem spala, ale cítila jsem jeho rty ve vlasech.

„Dobrou noc a sladké sny,"ale znělo to celkem smutně.

Zdál se mi hrozný sen. Ležela jsem v rakvi, Steve brečel a Armie byl tak opilej, že na mě do rakve spadl.

„Ne, ne, ne !" křičela jsem ze spánku. Někdo mě opatrně držel v obětí a mluvil na mě." Je to jen sen, Gaby vzbuď se..."

Pomalu jsem otevřela oči a dívala na Steva.

„Zdálo se mi, že jsem v rakvi a byla jsem mrtvá" to už mi tekly slzy do jeho trika.

Snažil se mě uklidnit.

„Zůstaneš tu se mnou?"

„Jestli chceš, tak zůstanu."

Lehla jsem si zpátky na polštář. Steve mě pořádně přikryl a lehl si vedle mě na deku. „Bude ti zima",řekla jsem smutně.

„Nebude, neměj strach." A usmál se mi do vlasů.

Za chvilku jsme byly v říši klidných snů.

Steve

probudil mě její křik a šel se na ní podívat. seděla na posteli a držela si skrčená kolena na kterých měla položenou tvář a plakala. snažil jsem se jí uklidnit, ale abych pravdu řekl, musel jsem nad tím snem, co mi vyprávěla musel přemýšlet. Co když ona ví něco , co já ne? Co když jí už opravdu moc času nezbívá?

Toho co když je už moc, nechci pokračovat ,ale myšlenky stále přicházely, snažil jsem se je nevnímat. Pořádně jsem Gaby přikryl, lehl si vedle ní na deku. Popřál jsem dobrou noc, dal jí pusu do vlasů a za chvilku usnul. Vlasy jí nádherně voněly.

Ráno jsem se vzbudil jako první a opatrně vstal z postele, abych Gaby nevzbudil.

Udělal jsem si snídani a čekal na Gaby.

Zazvonil telefon „Haló?"

„zdravím, tady doktor Erskin, už mám výsledky, vypadá to moc dobře, za jak dlouho se tu můžete zastavit?"

„Oh, dobrý den, doktore, já můžu vyrazit hned, Gaby ještě spí."

„Gaby tu zatím nepotřebujeme, jen vám odebereme krev a jí to uděláme za pár dní ani nemusí vědět, že je od vás, tak přijeďte co nejdříve."

Napsal jsem vzkaz, kdyby se vzbudila dřív. Nasedl na svou motorku a spěchal do nemocnice.

Byl jsem tam v rekordním čase, nemusel jsem čekat, doktor už čekal.

„Nebude to mít na mě nějaké účinky?" nedalo mi to a musel jsem se zeptat.

„Nebojte, dělal jsem testy a na žádné jsem nepřišel." Uklidnil mě doktor.

Doktor mi píchl jehlu přímo do žíly, vzal mi celkem dost, ale mě to nevadilo, rychle se mi tvoří nová.

„Tak a ještě to trošku upravíme a za tři dny se tu stavte i s Gaby." Rozloučil se se mnou doktor a já odešel.

Za hodinu jsem byl zpátky doma a Gaby stále spala.