Nákup

1.7K 89 9
                                    



Gaby

Z dílny jsem se dneska vrátila celkem brzy, vzala jsem si sebou málo jídla a pak, čekala jsem na součástky, co tu měli být už včera.

„Co je k jídlu a Julie tu dneska nebyla?"

„Byla, ale moc dlouho se tu nezdržela a už nikdy nepřijde!"

„A to jako proč?"

„Nepotřebuji tu nikoho, kdo se na mě hned při první příležitosti vrhne."

„Bráchovi to nikdy nevadilo."

„Ani se mu nedivím, ale mě to bylo nepříjemný."

„No tak co budeme jíst?"

„V troubě je kuře a v lednici salát."

„No ještě řekni, že umíš vařit?"

„Představ si, že ano."

Šla jsem k lednici a otevřela jí. „ Si myslíš, že jsem králík a mám jíst zeleninu?"

„Vezmi si co je libo."

Steve

Nakonec si vzala od každého trošku, ale bylo na ní vidět, že jí to chutná. Připravoval jsem se na horší výbuch vzteku. Při praní jsem jí něco obarvil, nechtíc.

Zbytek odpoledne jsem strávil v tělocvičně a přemýšlel, jak jí to vysvětlím. Na nic jsem nepřišel, ono to nějak dopadne.

Naskládal jsem nádobí do myčky a šel do obýváku, že zapnu televizi.

Gaby

„Ty....! De..moliční č..eto, cos to udělal?"

„To myslíš to tričko?"

„Ne asi? Mojí podprsenku!"

„Ta tam byla taky?"

„Vrruh!"

„Já ti poradím, buď to budeš třídit, anebo si per sama."

„To myslíš jako vážně?"

„Ano."

„Je ti jasný, že budu chtít náhradu?"

„Beru na vědomí, tak zítra pojedeme nakupovat, souhlasíš?"

„Si piš, že jo, jinak nebudu mít co nosit." Řekla jsem už celkem klidně.

„Jdu spát, dobrou noc."

V koupelně jsem se vysprchovala a vzala si svoje pyžamo.

Steve

Tak žádná bouřka se nekonala, čekal jsem to teda horší. Ta holka se začíná ovládat, je to na dobré cestě, pomyslel jsem si s úsměvem.

Gaby

Moje ráno začalo jako včera, ještě rozespalá a rozcuchaná, jenom s tím rozdílem, že můj oblíbený hrneček na čaj byl až úplně nahoře a já na něj nemohla dosáhnout. Jak se tak pro něj natahuju a brblám si pro sebe „ten zatracenej, skoro dvoumetrovej chlap, mi to snad dělá schválně, že mi to dává až úplně nahoru, mít ho teď po ruce, kdyby to šlo, tak ho snad zabiju."

Najednou jsem cítila ruce okolo mého pasu jak mě zvedají nahoru k tomu hrnku. Jak jsem se lekla, tak jsem mojí chůvě vrazila loktem do prsou. Ten to snad ani necítil, zato já jo.

„Já to všechno slyšel, porušuješ pravidla,"řekl s úsměvem.

Jeho úsměv by měli zakázat, je až nebezpečně sexy, ještě pár takových a budu ztracená úplně.

Kapitán chůvaKde žijí příběhy. Začni objevovat