Kapitán chůva

Poslední vůle

Po pár dnech měla Peggy pohřeb, na který já nešel. Na hřbitov jsem šel poté, co všichni odešli. Chtěl jsem se s ní rozloučit sám.

Po návratu domů jsem našel ve schránce dopis od právníka.

Dobrý den pane Rogersi, dostavte se prosím zítra v 10 hodin dopoledne v mé kanceláři k projednání poslední vůle paní Peggy Bakerové.

S úctou Janathan Solo právník.

Po přečtení jsem nemohl věřit vlastním očím a musel jsem si to přečíst ještě jednou. Co by mi mohl říct? Určitě to bude nějaký omyl. No co půjdu tam a uvidím.

Druhý den dopoledne jsem šel do kanceláře právníka a snažil jsem se vyhnout recepční ve vestibulu, musím říct, že úspěšně. Měl jsem kšiltovku a falešné brýle.

„Dobrý den pane Rogersi." Pozdravila mě milá blondýnka.

„Dobrý den"

„Už tam na vás čekají."

„Nejdu snad pozdě?"

„Nene, nebojte se jdete včas, jenom oni přišli dříve, nevědí o vás," řekla mi mile s úsměvem.

Vešel jsem do kanceláře a krom právníka na mě hleděly tři páry očí.

„ Dobrý den" pozdravil jsem.

Místností se nesl i jejich pozdrav.

„ No tak vidím, že už jsme všichni a můžeme začít,"začal mluvit právník.

„Dovolte, abych vás seznámil, toto jsou Armie a Gaby Blackovi a pak tu ještě je Tony Stark a toto pan Rogers" řekl právník. Se všemi jsem si podal ruku. Jen s tou Gaby jsem měl problém, jak jsem se jí dotkl, projel mi rukou zvláštní pocit. Ona to cítila asi stejně, dlouho mi koukala do očí.

„Dnes jsme se tu sešli, abychom projednali poslední vůli paní Bakerové. Tato vůle byla sepsaná před třemi měsíci"

„Proč by jí proboha měnila?" začal se rozčilovat Armie.

„To potkala tady toho playboye?"

Ozval se Tony Stark

„Armie, radil bych ti, abys vážil slova." Znělo to docela pobaveně.

„No já myslím, že bychom mohli pokračovat" řekl právník

„Tak, pane Starku, vy jste tu jako dohled, protože paní Bakerová má něco schovaného v trezoru vašeho otce, nemýlím se?"

„Ne nemýlíte," řekl s úsměvem. Ten chlap se mi začíná líbit.

„Dále je tu Armie, vaše prababička vám nechala byt tady ve městě a u pana Starka máte různě upravené zbraně, vylepšené panem Starkem starším."

Celou dobu co právník četl, co mu Peggy odkázala jsem si Armieho prohlížel. Byl vysoký, svalnatý, hnědovlasý s modrýma očima. Na něho jsem si názor udělat nemohl, vůbec jsem ho neznal, ale to se asi změní.

Prohlédl jsem si i Gaby, byla celkem malá, měla dlouhé černé vlasy a tmavě čokoládové oči.

Začal jsem poslouchat právníka. Teď byla na řadě Gaby. Peggy jí odkázala dům na venkově a já byl něco jako bonus.

„Co že, to nemohla Peggy myslet vážně?" ozvala jsem se téměř s Armiem stejně, jenom on řekl babička.

„No to když jste nemohl klofnout jí, tak vám bude Gaby dobrá?" „Na to zapomeňte!"

„Já už jsem ti jednou řekl, abys vážil slova, ale když jinak nedáš...."

Tony k němu přešel a vrazil mu jeden pohlavek

Tak mi tak nějak přijde, že ti dva mladí ani neví, kdo jsem.

„Pánové, mohli bychom pokračovat? K panu Rogersovi se dostáváme právě teď"

„Tak a máme tu zlatý hřeb, i když se to nemusí někomu líbit" a přitom koukal na Armieho.

Pane Rogersi, pro vás je tu speciální odkaz, měl jste dohlédnout na Gagy, jelikož ještě není plnoletá a její bratr na ní z pracovních důvodů nemá moc času,a vy se po dlouhé době spánku musíte naučit spoustu nových věcí.."

„Může mi prosím někdo říct, o co tu jde?, zeptala se Gaby.

„Jde tu o to" ozval se Tony, „že tu máme pravého kapitána Ameriku, co tebe bude hlídat a ty jeho učit".

„Už tu toho mám dost a za chvilku musím být někde jinde, tak se nezlobte pane doktore už musím jít a vy tři si někdy přijďte pro věci, co jsou u mě v úschově."

Armie mě vraždil pohledem.

Gaby si mě začala zkoumavě prohlížet a najednou řekla „Já už vím kdo jste, babi o vás často mluvila, jedinou vaší fotku měla schovanou a nikdy nám jí neukazovala, do muzea s námi nechodila, kvůli vzpomínkám, moc jí to trápilo."

To mi je líto, já tam ze začátku chodil často." Odpověděl jsem.

„Nechceš mi říct, že je to TEN Rogers, že ne?" zeptal se Armie Gaby.

„No, já bych řekla, že je, jenom nám babi zapomněla říct, že je tak sladce sexy."

„Jestli vám to nevadí, mládeži, tak bych rád pokračoval." Řekl právník už otráveně.

Tři páry očí se na něj upřely.

„Je tu ještě jeden dovětek týkající se pana Rogerse. Paní Bakerová si přála, abyste se nastěhoval do její vily společně s Gaby, věděla, že tu už nikoho nemáte a takhle byste měl něco jako rodinu. Nechtěla, abyste byl úplně sám, moc vás milovala."

Právníkova slova mě dojala a ty dva asi taky, přestaly na mě házet vražedné pohledy.

Přezval jsem si listiny a z kanceláře odcházel. Blondýnka za pultem na mě hodila podle ní svádivý pohled, ale já jí nevnímal. Zato Gaby, co šla za mnou si toho všimla. Chytla mě za ruku a řekla docela nahlas „Kapitáne Am..."

Blondýna vykulila oči, než jsem stačil něco říct a polila se asi kávou.

Gaby, víckrát mi takhle už neříkejte, už jím nejsem."

„Ale jo jste a vždycky budete."

Sekretářka už byla zase profík a poslala mě zadním vchodem ven, za což jsem byl celkem vděčný.

Šel jsem sám, sourozenci taky, ale Armie za mnou ještě zakřičel, že se ještě určitě brzo uvidíme.