Kapitán chůva

Vám tu straší?

Armie

Ten dům je strašidelný, sami se tu otvírají dveře, vrže podlaha a samo se tu rozsvěcí.

Nebojím se, ale je to zvláštní.

Ráno celkem brzy už jsem byl v kuchyni a dělal si kafe. Steve přišel jen v teplákách a udělal si čaj.

„Káva ti nechutná?"

„Ani ne, nezvykl jsem si na ní."

„Gaby ještě spí, copak už mají prázdniny?"

„Ta už má letošní rok uzavřený, takže ještě spí."

Cítil jsem okolo sebe průvan a divnou vůni.

Steve se otočil ke mně zády a opřel se o kuchyňskou linku s rukama od sebe. Slyšel jsem ho jak zašeptal „nezlob".

Za chvilku svůj pohled otočil zpátky ke mně a usmíval se.

Steve

Byl jsem v kuchyni a dělal si čaj. Armie na mě mluvil a poté co jsem odpověděl, přiřítila se Gaby, musel jsem jí dát pusu. Otočil jsem se a Gaby byla dlaněmi opřená o můj nahý hrudník. Pocit moc příjemný, ale já pošeptal, aby nezlobila. Jen něco zavrčela. „Jo a mám taky hlad na vločky, jogurt a banán to všechno dohromady".

„Prosím tě a jdi se obléknout a moc neprovokuj, ano?"

„Rozkaz, kapitáne" a pusu na mé rameno si neodpustila.

Nemohl jsem nic dělat, Armie na mě koukal jak na blázna, ale mlčel.

Otočil jsem se ke skříňce, vyndal vločky a z lednice jogurt a banán.

Banán jsem nakrájel na kostičky a přidal k vločkám s jogurtem do misky.Postavil na stůl a čekal na Gaby.

Gaby

Přišla jsem potichu do jídelny, oba tu byli, ale to už vím po mém prvním náletu.

„Dobré ráno, pánové."

„Dobré" řekl Armie.

„Máš tu snídani, co bys chtěla, čaj nebo kakao?"

„Kakao, děkuju" sladce jsem se usmála.

„Děje se něco?" musela jsem se zeptat bráchy.

„Ne, nic."

„Jsi v pořádku?"

„Asi začínám bláznit, ale nevšímejte si mě."

„Jak chceš."

Steve mi dal hrnek na stůl, poděkovala jsem „Co bude k obědu?"

„Je brzo ráno a ty už se ptáš na oběd?"

„Armie, to je v pořádku, jak se takhle ptá, už vím, že chce hned po snídani zmizet a vrátit se na oběd."

Steve

„To nemyslíš vážně, že ne?"

„Jo myslím, ještě to nemám hotový, ale slibuju, že si dám pozor."

„Jak chceš, ale dneska nevařím."

Sledoval jsem jí, jak naštvaně odchází.

Po snídani jsme si byli zaběhat. Armie moc nestíhal, ale s tím se dalo počítat.

Po běhu jsem si šel dát sprchu. Po půl hodině odpočinku se mi rozpínaly hodinky. S Gaby se něco děje. Vím, že byla v dílně a tak jsem za ní spěchal.

„Jak víš, že se něco děje?"

„Prostě to vím. Co se stalo?"

Gaby tam jen tak ležela pod autem a sledovala jeden bod.
„Bojím se hadů a támhle na mě jeden kouká."

„Neboj se, není jedovatý."

Našel jsem tu pytel a hada do něj dal, nebudu jí vysvětlovat, že není jedovatý. Škrtiče nemám rád ani já.

„Jak dlouho jsi ho pozorovala?"

„Jenom chvilku a ty jsi přišel."

„Aspoň, že tak a teď už pojď, jde e domů"

„Rozkaz, ale bolej mě nohy, vezmeš mě na záda?"

Usmál jsem se na ní a čekal, až si vyskočí.

Armie

Bylo už odpoledne a já viděl jenom Steva.

„Kde je Gaby, chtěl jsem si s ní taky popovídat?"

„Někde tu je, ale neptej se mě kde, taky to nevím."

Steve se stále usmíval. Je to prostě divný.

Ucítil jsem průvan, bylo tu bezvětří. Židle se pohnula,ale nikdo u ní nestál.

„Vám tu straší?"

„Ne, proč?"

Někdo do mě strčil, ale nikoho jsem neviděl.

Nevím jak, ale najednou jsem ležel na zemi. Chtěl jsem něco říct, ale předběhl mě Steve.

„Gaby už toho nech a pojď se najíst."

Slyšel jsem její hlas u mého ucha.

„Taky mi musíš zkazit zábavu?"

„Ne, ale Armie si myslí, že nám tu straší, jak mu mám asi tak vysvětlit, že jsi to jenom ty?"
Díval jsem se na ní jak na zjevení, když se objevila.

„Jak to děláš?"

„To je můj dárek od prababičky a víc ti neřeknu."

Usmál jsem se „Tak to už mi je jasný, proč se Steve pořád usmívá, ani nepotřebuju vědět co všechno mu takhle provádíš."

„To je pravda, nemusíš."

Gaby

Kapitán mi zkazil můj plán. Vylekat bráchu, aby tu s námi nebyl, i když je pravd, že jsem ho dlouho neviděla a byla jsem ráda, že tu je. Neřekl, jak dlouho se tu zdrží, ale to je teď už vlastně jedno.

Pravda je, že mám hlad. Co mám asi dobrýho?

„Děláš si srandu, že jo?"a koukala jsem na talíř před sebou.

„Ani ne."

Na tom talíři bylo vajíčko a zelenina.

„Nešlo by místo vajíčka maso?"

„Ne, nešlo, moc dlouho jsi to bez masa nevydržela." Usmíval se.

Snědla jsem to a odešla.

Armie

„Jak to myslíš s mojí sestrou?"

„Miluju jí."

„A ona to ví?"

„Ano, ale mám strach, aby si nemyslela, že je náhrada za Peggy."

„Měl bys jí to říct."

„Myslím, že to není potřeba, poslouchá právě teď."

„Jak to víš, vždyť odešla."

„To si myslíš jenom ty."

Steve

Armie si myslel, že odešla, ale byla tu celou dobu. Poslouchala náš rozhovor, stála kousek ode mě.

Cítil jsem její dech, ale hlavně tu její vůni.

Mohl jsem jí chytit za ruku, ale neudělal jsem to.

Najednou vůně byla pryč. Odešla ven. Všiml jsem si jak se dveře na zahradu pohnuly a slyšel, jak něco spadlo do vody. Armie vyběhl ven „Gaby, kde jsi?"

„Neboj, je v pořádku."

„Zatím, ale neumí plavat, co mám asi tak dělat, když jí nevidím?"