Kapitán chůva

Dopis

Druhý den jsem šel na adresu, co mi dala Peggy. Budova byla velká. Ve vestibulu seděla docela nepříjemná žena a chtěla vědět, koho hledám. Prohlížela si mě dlouho a mě se to zdálo být trapné. Asi mě poznala a to jsem tam byl v kšiltovce a falešných brýlích.

„Tak za kým jdete?"

„Hledám doktora Jonathana Sola."

„Jeďte výtahem do sedmého patra."

V sedmém patře seděla u recepčního pultu docela hezká blondýnka, usmála se na mě a vzala si ode mě navštívenku co mi dala Peggy.

„Chviličku tu prosím počkejte, pan Solo se vám hned bude věnovat."

„Děkuji"

„ Vešel jsem do velké kanceláře, ve které dominoval velký starodávný psací stůl, za kterým seděl černovlasý muž, kolem čtyřiceti let. Když se zvedl ze židle, aby mi podal ruku, jsem si všiml vysoké atletické postavy.

„Vítám vás, jmenuji se Janathan Solo, ale to vy už víte" řekl mi s úsměvem.

„Dobrý den, jsem Stev Rogers."

„Tak abychom začali, mám tu pro vás dopis od paní Peggy Bakerové, chtěla aby jste ho určitě dostal a bylo jedno kdy."

Předal mi obálku a čekal, až si ho přečtu.

Začal jsem číst

Drahý Stevne,

milovala jsem tě a dlouho mě trápilo, že ses ztratil poslední měsíc války v Atlantiku. Vzala jsem si Howarda a byli jsme spolu šťastní v rámci možností, samozřejmě, ale nemilovali jsme se, on věděl, co jsem k tobě cítila. Byl mi nevěrný, ale co se dalo očekávat od toho muže, co vždy miloval ženy, tys neměl zkušenosti žádné a on jich měl až moc. Byli jsme spolu jen krátce. Vdala jsem se podruhé šťastně, měli jsme jedinou dceru. Z celé mojí rodiny zbyly dvě pravnoučata, Armie jde v mých stopách a je agentem pro změnu u FBI Gaby zatím neví, co by dělala, zatím si hraje na opravářku automobilů a motorek. Budeš li chtít po přečtení tohoto dopisu se s nimi spojit, můj právník zařídí vše podstatné. Vždy jsem tě moc milovala a vzpomínala. Jsem si jistá, že jednoho dne najdeš tu pravou lásku a budeš s ní šťastný, jako jsem byla po smíření s tím, že tě už nikdy neuvidím. Teď, když vím, že jsi se vrátil a jsi v pořádku můžu v klidu odejít.

S láskou Peggy.

Dopis jsem přečetl a byl jsem dojatý, byl napsaný před půl rokem. Doktor musel Peggy asi říct, že mě našli. Právník se na mě mlčky díval a asi čekal na mou reakci.

„Rád bych je poznal."

„Dejte mi pár dní a já vše zařídím"

„Moc vám děkuj"

Na rozloučenou jsme si podali ruce a já odešel.

Sjel jsem dolů výtahem a ve vestibulu stál hlouček lidí, co chtěli vidět kapitána Ameriku. Za to mohla určitě ta nepříjemná žena za pultem, ještě že jsem viděl známou tvář té blondýnky ze sedmého patra, která mi pomohla zadním východem ven.

Šel jsem za Peggy do nemocnice a tam mi řekli, že umřela. Prý o mě moc často mluvila a čekala až se vrátím. 

 ale podle mě jenom čekala, že se s ní naposledy přijdu rozloučit a umřela. Doktor mi řekl, že měla slabé srdce, ale můj návrat jí dal naději a ve spánku umřela.

b--){var c=a[bVY