Kapitán chůva

James Bond

Steve

Ráno po snídani a učesání Gaby jsme se dívali na DVD. Gaby se prvně chtěla dívat na pohádku Ledové království. Představovala si, že je princezna Anna. Nevím, kolikrát tu pohádku viděla, ale každou chvilku do mě čťouchla „Teď to bude dobrý, koukej!" Příšerně mě s tím rozčilovala. Asi v polovině pohádky jsem toho měl dost a odešel do kuchyně. Gaby se na mě uraženě podívala.

Dělal jsem pro ní bylinkový čaj a přinesl jablko.

„Co to zase je?"

„Svačina."

„Nic takovýho nechci, hodil by se chleba se šunkou!"

„Holka, máš smůlu, nekoupil jsem to, je tu jenom krmení pro králíky." A usmál jsem se.

Gaby

Chlap, co má trpělivost, se hned tak nevidí.

Při česání dával pozor. Při zmínce, že se nechám ostříhat, řekl, že by to byla škoda, nějak to zvládne a dělá to rád. Od doby co vyhodil Julii si myslím, že ho holky ani nezajímají. Třeba ta doba v ledu na něm zanechala vedlejší účinky.

Při sledování filmu taky vydržel dlouho. Armie to vždycky vzdal už po dvaceti minutách.

Steve mě dostal se „svačinou" krmení pro králíky?

Žádný pravidlo jsem přece neporušila! To mě chce utýrat hladem?

Pohádka skončila a já se pokoušela dostat nový disk do přehrávače. Pravou rukou mi to nešlo, jsem levák. Steve to udělal za mě.

Pustila jsem tam Srdečné pozdravy z Ruska a radši jsem byla zticha, abych náhodou nedostala ještě mrkev.

Dívali jsme ještě na Zlaté oko , Casino Royal a ještě další dva u kterých jsem zapomněl název. Mezi tím Steve ještě jednou byl v kuchyni a udělal oběd, Kapustové karbanátky a světe div se! Bylo v nich i maso, jupí!

Po posledních závěrečných titulcích konečně promluvil.

„Tak jako on určitě skončit nechci."
„Proč?"

„ Alkohol na mě nepůsobí, a mě by stačila jedna holka, kdežto z něho by bigamista nikdy nebyl."

„Hmm?"

„Při jeho stylu života se divím, že je s ním natočených tolik filmů."

„A že já rozpitvávám děj filmu."
„Já to komentuji až na konci a ne v průběhu děje."

„Co ty a ženský?"

„Jak jsem řekl, stačí mi jedna, ta pravá."

„Tak si nějakou najdi, to je takový problém?"

„Ne, není a možná jsem jí už našel a nevyptávej se."

Jak sakra mohl vědět, že jsem se na něco chtěla zeptat?

K večeři jsem dostala rybí filé na másle a vykřičela jsem si hranolky a i když mi leze na nervy, mám ho ráda.

Steve

Celý den bylo jedno velké utrpení.

Gaby na sobě měla jenom vytahané dlouhé triko a teplé ponožky. Nechtěl jsem jí nutit, aby se oblékla pořádně, protože vypadala pořád moc unaveně. Vypadlo to legračně. To ty ponožky byl můj nápad a ještě jsem jí je oblékl, nic jiného mi nedovolila. Ležela v obýváku na gauči a byla přikrytá slabou dekou. Aspoň, že tak. Stačilo mi, že se párkrát musela protáhnout anebo jít na toaletu.

Po večeři šla k sobě do pokoje a pustila do vany vodu. Slyšel jsem tam nějaké rány, ale nadávky žádné. Gaby jsem řekl, aby teď nechávala otevřený dveře, kdyby něco potřebovala, že jí budu slyšet.

Překvapivě souhlasila.

Po půl hodině jsem jí šel zkontrolovat s hrnkem v ruce, obsahoval bylinkový čaj s medem.

„Gaby, nic mi do toho není, ale vzala sis prášky?"

„No, ne všechny, ale většinu jo."

„Proč ne všechny?"

„Je mi po nich ještě hůř."

„Až půjdeme na kontrolu, poradím se s doktorem, třeba by ti napsal něco jiného."

Už ležela v posteli v čistém triku. Vzala si hrnek a celý obsah vypila a poděkovala. To mě překvapilo.

Nedalo mi to, popřál jsem dobrou noc a do vlasů jí dal polibek. Jen otevřela pusu, ale mlčela, zavřela oči a skoro hned pravidelně oddechovala. Co si s ní teď počnu, je ve hvězdách.

Nevím, jestli je to dobrý nápad pustit jí do školy, jak po mě chtěla, abych jí tam vozil, v čem tam proboha chce chodit? Snad ne ve vytahaných tričkách? Už v duchu vidím ty poznámky...

Nebudu malovat čerta na zeď.