Kapitán chůva

Překvapení

Steve

Ráno byla Gaby nějak bledá, vůbec se mi to nelíbilo. Jak jsem jí uviděl, raději jsem jí ten její milovaný hrnek sundal a čaj jí udělal.

„Sedni si ke stolu, já ti zatím udělám snídani. Co by sis dala?"

„To je jedno, nemám moc hlad."

„Není ti nic?" zeptal jsem se smutně.

„Ne, všechno je v pořádku."

„No jak myslíš, kdyby sis chtěla promluvit jsem tu, to snad ale víš, ne?"

„Ano chůvo, vím." Odsekla naštvaně.

Namazal jsem housku s nutellou, pomalu ukusovala a zapíjela čajem. Snědla jenom půlku a odešla.

Vůbec nevím, co mám dělat.

Gaby

Je mi líto toho, že nemůžu Stevovi říct, co mě trápí, hned by mě odvezl k doktorovi a já mám ještě něco rozdělanýho. Dneska mi snad Jack přiveze poslední díly a budu mít hotovo. Doufám, že to dneska všechno dodělám a pak mu to všechno povím. Takový mám dneska plán, hlavně aby vyšel.

Došla jsem se nahoru převlíct. Po cestě dolů jsem ze schodů zakřičela „Chůvičko, u mě v koupelně je roztříděný prádlo, tak to nepopleť, já nemám čas."

Steve

Já tu drzou holku snad uškrtím, nic pořádně nejí a ještě je hubatá.

Než došla dolů, u dveří zazněl zvonek a tak jsem došel otevřít.

Za dveřmi stál vysoký udělaný mladý chlap v pracovní kombinéze.

„Zdravím, jdu za Gaby, je tu?"

„Ano, už běží dolů."

„Ahoj Jacku, ráda tě vidím!"

Vzala ho za ruku a odešli spolu k jeho náklaďáčku.

Bylo vidět, že se spolu hádají. Gaby rozhodila při hovoru rukama a Jack měl co dělat, aby jí zachytil, aby neupadla. Přivinul si jí do náruče a posadil do auta na místo spolujezdce. Abych řekl pravdu, cítil jsem bolest okolo srdce, nevím co to je.

Gaby

Byla jsem ráda, když jsem Jacka viděla, to znamenalo jenom jedno. Dárek dneska konečně dodělám a pak se budu zabývat tím dalším.

„Kdy jsi měla být u toho doktora?"

„Asi před třemi dny."

„Jsi ty normální?" „Víš, jak to dopadlo posledně!"

„Normální jsem a nemusíš mi to připomínat!"

Nevěřícně se na mě podíval.

„Proč to oddaluješ, vypadá jako fajn chlap, jistě by ti pomohl."

„To si piš, že by mi pomohl, vždyť je to Kapitán Amerika."

„To je vtip, že jo?"

„Ne není, ty jsi ho nepoznal?"

„V těch brýlích, ses zbláznila, proč je nosí?"

„To je jenom kamufláž."

Jak jsem rozhodila rukama se mi udělalo trochu mdlo a Jack mě vzal do náruče a posadil do auta. Zavřel dveře a odjeli spolu do mého království, do autodílny.

Steve

Bylo k večeru a Gaby se nepřišla ani najíst, nevzala si sebou ani žádný jídlo, určitě musí mít hlad.

Viděl jsem jí, jak jde po trávníku k domu. Vypadala hodně unaveně. V očích měla zvláštní jiskru.

„Chvilku tu na mě počkej, dojdu se jenom převlíknout."

Došla ke mně a chytla mě za ruku. Táhla mě za sebou přes trávník cestou, kterou právě přišla.

Dorazili jsme k veliké garáži.

„Teď zavři oči."

„Proč?"

„Neptej se a prostě je zavři, máš?"

„Ano mám."

„Ne, aby ses koukal!"

„Neboj."

„Ještě tři kroky a můžeš je otevřít."

Gaby

Jack byl tak hodný, že mi s tím pomohl. Sama bych to určitě nezvládla.

Vyrobila jsem své „chůvě"motorku. Moderní verzi jeho válečné motorky.

Starý pan Stark měl se mnou hodně moc trpělivosti, když jsme za ním chodily s prababi.

Zůstali spolu přáteli až do jeho smrti.

Naučil mě spoustu užitečných věcí.

Motorka měla tmavě vínovou barvu, měla spoustu tlačítek. Po zmáčknutí jednoho měnila barvu, na výběr měla tři. Měla i zabudované zbraně, kdyby bylo někdy třeba. Vylepšení bylo víc, ale na to musí přijít sám.

Steve

Začínám přemýšlet o tom, jestli ta holka má na sebe něco jiného, než nejkratší šortky co můžou být.

Když jsem otevřel oči, byl jsem překvapený. Tak krásnou motorku jsem ještě neviděl. Byla tmavě vínová.

„Jestli se ti ta barva nelíbí, můžeš si jí třeba změnit, má v sobě naprogramovaný tři barvy. Teda víc, podle toho jak se to vezme" řekla šeptem.

Stále jsem mlčel a díval se na ten zázrak.

„To ty sama?"

„No, více méně, jen dneska mi pomáhal Jack."

„Moc ti děkuju."

„Není za co, já to udělala ráda, baví mě to."

Nedalo mi to a musel jsem jí obejmout. Nevím, jestli sem jí víc nezmáčkl, ale něco jí prasklo v ruce a hned se jí udělala veliká modřina fialové barvy a začala jí téct krev. Cítil jsem, jak omdlela. Rychle jsem jí vzal do náruče a běžel domů.

V telefonu našel číslo doktora Erskina.

„Dobrý den, pane doktore, tady Rogers, Gaby praskla ruka a omdlela a..."

„Okamžitě s ní přijeďte, ale okamžitě, rozumíte?"

„Rozumím."

Zbytek mi to povíte tady, buďte si jist, že budu mít i jiné otázky!"