Temný hvozd (Silmarillion)

Kapitola 1.

„Otče, vedu ti elfku, která s tebou chtěla mluvit, nechce prozradit, jak se jmenuje," odpověděl elf v lesklé zbroji přede mnou.

„Děkuji ti, Legolasi. Nyní, prosím, nám nechte soukromí, jen ty tu zůstaň," odpověděl král Lesní říše.

Stála jsem za zády elfího prince a sledovala Thranduila. Bílé vlasy mu spadaly po ramenou a třpytily se téměř jako svit měsíce. Na hlavě mu spočívala koruna, která symbolizovala jeho panování. Bohatě zdobený šat jen potvrzoval, že Lesní království dále rozkvétá.

Ostatní vojáci pokorně odešli s poklonou, jen mladý Legolas tu zůstal. Thranduil si mě prohlížel, ale do obličeje mi vidět nemohl, jelikož ho překrýval stín kapuce.

„Doufám, že mě už se představíš a povíš mi, co chceš," řekl a v jeho slovech zněla povýšenost.

Vytáhla jsem jeden koutek rtů do polovičního úsměvu a sledovala ho, jak se narovnal na trůnu.

„Nepovím ti, můj pane, jak se jmenuji. Ale povím ti příběh, bude delší, ale pak dostaneš možnost uhodnout, kdo jsem."

Přimhouřil oči, ale pak se pousmál.

„Začni," pobídl mě zaujatě.

„Povím vám příběh dívky, která bydlela v Amanu. Bydlela na Túně, v krásném městě Tirionu. Jejím otcem nebyl nikdo jiný než Finwë, za bratry měla Fëanora, Fingolfina a Finarfina. Milovala drahé kameny, které uměla upravovat v nejkrásnější tvary. Učila se u samotného Aulëho. Krásou se jí žádná nevyrovnala a to se stalo jejím prokletím. Každý elf ve Valinoru se snažil dosáhnout jejího srdce, ale jen kvůli jejímu zevnějšku. Z jejího nejlepšího přítele, Lendira, se stal její nápadník, a ona zůstala jen s bratry. Zlomila spousty srdcí," odmlčela jsem se.

Se vzpomínkou na mé mládí jsem zavrtěla hlavou.

„To je vše?" zeptal se mě král se zvednutým obočím.

„Ne, je to první část. Její příběh právě začal. První zabíjení elfů elfy přeskočím, není to totiž hezký příběh. Budu pokračovat příchodem do Středozemě přes Helcaraxë. Špatná doba, špatný čas. Ale přesto v tu dobu poznala přítelkyni na celý život. Galadriel. S tou v pozdějších dobách pobývala v Doriathu, střeženém království a naslouchala slovům Melian. Avšak Galadriel našla svého vyvoleného, ona žárlila, po prudké hádce odešla z Doriathu a cestovala za svými bratry. Ale její vzhled ji všude pronásledoval, elfové se jí dvořili a dožadovali se její pozornosti, musela odejít, opět být sama. Toulala se tedy severním Beleriandem. Dlouhé roky žila osamotě a stýkala se s tak málo elfy, jak jen to šlo. Zaslechla řeči o zemi, ve které vládne Galadriel a Celeborn a zatoužila ji opět vidět. Odešla tam a přebývala pod jejich vládou. Ještě dlouho po vzestupu a pádu Saurona. Tím končí ten příběh. Sama se celý život toulala. Hrůzy, které zažila a její mrtví bratři, ji připravili o její jméno," zašeptala jsem poslední větu.

Vstal ze svého trůnu a pečlivě mě pozoroval, zatímco šel ke mně. Ztuhla jsem a nepatrně zvedla bradu a čekala, co udělá.

„Jak se ti, můj pane, nosí šperk velkého Fëanora?" zeptala jsem se, když už byl téměř u mě.

Očima jsem shlédla na krásný náhrdelník s velkým tmavě modrým kamenem uprostřed.

Stál přede mnou a očima mě probodával, náhle jeho ruce stáhly mou kapuci. V očích se mu mihl stín zklamání, ale dál si mě prohlížel.

„Vím, o kom mluvíš. Vyprávíš příběh nedosažitelné Narwen Morfindes. Noldor, která má být nejkrásnější ženou Valinoru," odpověděl.

„Znal si se s ní?" zeptala jsem se, ikdyž jsem už dávno znala odpověď.

„Ne, nikdy jsem po tom netoužil, mohla být klidně krásnější než světlo Silmarilů, ale jaká elfka není krásná? Nejde o vzhled, jde o to, jaká byla. A podle toho, že nikdy nikomu neotevřela své srdce, tak si o ni moc dobrého nemyslím. V jednu chvíli jsme oba pobývali v Doriathu, ale za ní chodili zástupy elfů, viděl jsem ji jednou a to jen na sekundu, když nasedla na koně a zmizela z království," odpověděl.

Vzpomínala jsem na tu chvíli. Ano, bylo to k nevydržení, všichni ti elfové. Nedokázala jsem to už vydržet, nasedla jsem na Moari a odjela na sever. Ani jsem si neuvědomila, že tam byl. Budoucí král Lesní říše, můj zachránce.

Pečlivě jsem se mu dívala do očí. Byly jako čistá hluboká studánka. Nekonečně modré. Pohltily vás a vy jste to ani nevěděli. Potřásla jsem hlavou a uhnula pohledem před jeho pátrajícíma očima.

„Příběh jsi mi pověděla, jak se jmenuješ?"

„Gilrin."