Temný hvozd (Silmarillion)

Kapitola 3.

„Jsem rád, že ti padnou, Gilrin," poznamenal Thranduil, když jsem došla ke stolu.

„Jste moc štědrý, pane, nevím, zda-li si zasloužím takové dary."

Poklonila jsem se těsně před králem a zvedla k němu oči, byli jsme si tak blízko a zároveň jsem cítila tu dálku mezi námi.

„Jak se ti líbí pokoj?" optal se.

Ucítila jsem jeho vůni, která připomínala vůni čerstvé kůry.

„Je nádherný, takové bydlení jsem měla naposled v Tirionu," odpověděla jsem a doufala, že mu tím ukážu, jak moc si toho vážím.

Zvedl jeden koutek úst a ukázal na místo po jeho levici. Pomohl mi se posadit a sám si sedl. Než jsem se stihla podívat přes celý stůl, už ho elfové začali zaplňovat všemožnými delikatesami.

S pohledem upřeným na strop, který byl tvořen větvemi stromů jsem upila trochu vína.

„Je pravda, pane, že přijede paní Galadriel?" zeptala jsem se.

Pootočil se ke mně a já sklopila zrak k němu.

„Ano, zítra z rána má přijet a zdrží se tu přes dvě noci," odpověděl.

„Ráda ji zase uvidím," poznamenala jsem.

Před námi už byl celý stůl plný a král se synem si začali brát od každého trochu. Napodobila jsem je a brala si také.

„Zítra večer se koná slavnost na počest paní Galadriel, doufám, že nás poctíš svou přítomností," pronesl a já z jeho slov vycítila, že v to doopravdy doufá.

„Velmi ráda přijdu. Děkuji ti, můj pane, za pozvání."

Pak se náhle otevřely dveře a dovnitř vešla Tauriel.

„Můj pane, omlouvám se, že vás ruším, ale paní Galadriel už dorazila."

Král okamžitě vstal a tak jsme ho s Legolasem napodobili. Všichni jsme se vydali k hlavní bráně. Tam stála u svého koně a za ní stáli dva její strážci.

„Galadriel!" vyhrkla jsem.

Musím se k ní dostat co nejrychleji a říct jí to!

Doběhla jsem ji a objala.

„Jmenuji se Gilrin, hledám tu Narwen. Neví, kdo jsem," zašeptala jsem ji do ucha.

Přikývla.

„Gilrin! Má drahá, tady jsi. Už jsi našla Narwen?" zeptala se hlasitěji.

„Nemám štěstí," posmutněla jsem.