Temný hvozd (Silmarillion)

Kapitola 5.

Vlasy jsem si spletla do dlouhého copu a ten upravila tak, aby byla co nejvíce vidět šedá barva. Někdo zaťukal na mé dveře.

„Dále," zamručela jsem.

Dveře se otevřely a v nich stála Galadriel.

„Narwen, co to máš s vlasy? Jsou tmavé! Sudba se začala obracet?" zeptala se rychle.

Usmála jsem se.

„Thranduil o tobě stále mluví, teď jsem s ním posnídala, ptal se mě na tebe," poznamenala s úsměvem.

„Opravdu?" vyhrkla jsem.

Srovnala jsem svůj nadšený výraz ve tváři a snažila se hrát klidnou.

„Co jsi mu o mě řekla?"

„Skoro nic jsem mu nepověděla, odpovídala jsem nejednoznačně."

„Ptal se tě na Narwen?" zeptala jsem se.

„Ne, byl zcela zaneprázdněn tebou," zachichotala se.

Posmutněla jsem.

„To není moc dobré, brzy se dozví, že nejsem ta, za kterou mě má. Pak mě bude nenávidět, Galadriel!" zanaříkala jsem.

„Počkej, Narwen. Tohle jsem u tebe nikdy neviděla. Záleží ti na něm, že ano?" zeptala se překvapeně.

Kývla jsem a nechala svůj obličej, aby ukázal, jak se cítím.

„Nikdy ti nezáleželo na žádném muži, nemyslím tvé bratry. Nikdy jsi o nikoho neprojevila zájem, co se stalo?"

Mlčela jsem.

Její oči se mírně přimhouřily, jak začala přemýšlet.

„Nestojí o Narwen, stojí o Gilrin, nejde mu o vzhled. Proto ti na něm záleží, že?"

„Máš pravdu," odpověděla jsem pouze.

***

„Díky za pomoc," usmála jsem se.

„Není zač," oplatila mi Tauriel.

Na sobě jsem měla temné šaty a vlasy rozpuštěné.

Celý den jsem se obratně vyhýbala králi, aby mě nespatřil. Bohužel, teď mě čekalo setkání, ze kterého jsem měla strach.

Vstoupila jsem do velkého sálu, kde hrála hudba. Na volném prostoru tančilo několik párů a několik elfů stálo po obvodu místnosti a povídalo si. Přelétla jsem očima místnost a pak je zabodla v jednom místě. Jeho safírové oči mě sledovaly, jako kdybych byla jeho kořist. Na sobě měl stříbrnou róbu a jeho postoj plně odpovídal jeho postavení. Rty jsem roztáhla do mírného úsměvu, když jsem si všimla, že přišel až ke mně.

„Můj pane," poklonila jsem se mu.

„Gilrin, nedokážu ani popsat, jak okouzlující dnes večer jsi."

„Uvádíš mě do rozpaků, králi," sklopila jsem oči.

Nabídl mi ruku. Jemně jsem ho chytla a on mě vtáhl mezi ostatní páry. Zřejmě si nedělal moc starosti s tím, co si myslí ostatní.

V tichu jsem si užívala jeho náklonnost, dokud mi byla ještě dopřána.