Rychle jsem mířila do svého pokoje, kde jsem se oblékla do přiléhavých kalhot a košile, přes záda jsem si přehodila toulec se šípy a popadla luk. Seběhla jsem dřevěné schody a vydala se k hlavní bráně. Všude byl shon, elfové se mrštně vyhýbali, vedli koně a snažili se srovnat do jednotky. Pak přivedli velkého majestátního jelena. Zírala jsem na to nádherné zvíře a všimla si Thranduila v lesklém brnění.
„Můj pane!" řekla jsem spěšně, když se ke mně přiblížil.
„Nepřeju si, abys jela s námi," řekl a jeho oči se do mě zabodly.
„Pane, já chci jet s vámi!" naříkala jsem.
Pevně jsem se dívala do jeho safírových očí a snažila se naznačit, že neustoupím.
„Dobrá tedy, přiveďte koně!" zvolal na ostatní.
Ti mi zanedlouho přivedli krásného černého koně, který se nádherně leskl ve světle.
„Děkuji vám," zašeptala jsem pokorně.
Vytáhla jsem se do sedla koně a chytla jeho ohlávku.
Před námi se zformulovalo vojsko. Pak se ozvalo troubení na rozkaz krále a všichni se dali do pohybu. Koně se rozeběhli a my je následovali.
Cesta lesem byla svižná, stromy byly temné, přesto krásné. Cítila jsem, že se jim nedaří dobře, byly smutné a zkroušené.
„Můj pane, co se děje se stromy?"
„Jsou choré, za to může temná ruka Nepřítele, dříve byl Hvozd svěží, nyní se hemží zlem," řekl nenávistně.
„Aha," zašeptala jsem.
Všichni jsme jeli dál a dál, až jsme se k nim dostali, zazněl další roh a všichni začali bojovat. Bylo to něco fascinujícího, první řada vytasila luky a smetla jednu vlnu skřetů. Ostatní, jakmile viděli, jak brzy padli jejich druhové, se dali na útěk. Zadul další roh a všichni se vydali pronásledovat skřety a všechny je pobít.
„Můj pane," řekla jsem rychle.
„Ano?" otočil se ke mně.
„Kde jsou ti, které pronásledovali?" zeptala jsem se zmateně.
ČTEŠ
Temný hvozd (Silmarillion)
FanfictionPříběh se odehrává v Temném hvozdu, kde pyšný král Thranduil vyslýchá maskovanou elfku, která mu povídá příběhy z minulosti, které si ani sám nemůže pamatovat. Je jí tak uchvácen, že musí zjistit, kdo tato záhadná elfka je. Ale prozradí mu, kdo skut...
