Temný hvozd (Silmarillion)

Kapitola 8.

Zamračeně se rozhlížel, jeho oči těkaly po okolí, zatímco většina elfů zmizela v lese. Hlídka, která se držela okolo krále ale zůstala.

„Museli je vzít sebou, jdeme!" rozkázal a pobídl jelena.

Vydali jsme se cestou, kterou šli i ostatní. Brzy jsme je zastihli na malé planině, kde už ležela nashromážděná kupa mrtvých skřetích těl. Dojeli jsme ke skupince, která obklopovala neznámé elfy. Sesedla jsem z koně a podala ohlávku elfovi, který stál vedle mě. Prošla jsem do kruhu a všimla si vysokého elfa s blond vlasy, který se rozhlížel. V lesklé zbroji vypadal majestátně a já okamžitě poznala svého dávného přítele z Roklinky.

„Glorfindeli!" vydechla jsem.

Otočil se ke mně a na jeho tváři se objevil úsměv.

„Co tu děláš? Co se stalo?" ptala jsem se.

„Jeli jsme na jednání s králem Thranduilem, přepadli nás skřeti, mí dva druhy zabili," řekl zkroušeně.

Náhle se vedle mě objevil Thranduil.

„Rád tě vidím, Glorfindeli. Pojď, vezmi si koně a pojedeme, uvnitř to bude bezpečnější," řekl bez jakékoliv emoce.

Očima sjel ke mně a pevně je do mě zabodl.

„Ano, pane," odpověděl pokorně Glorfindel.

Nasedla jsem zpět na svého koně a po boku krále se vracela do pevnosti.

***

Seděla jsem ve svém pokoji a přemýšlela. Náhle někdo zaťukal na dveře.

„Vstupte," zareagovala jsem.

Dveře se otevřely a dovnitř vešel Thranduil.

„Má drahá, co tu sedíš jak ve vězení?" zeptal se.

„Přemýšlím, můj králi," odpověděla jsem.

„Ano? Přemýšlíš, Narwen Morfindes?!" zeptal se a jeho oči se zabodly do mých.

Vyděšeně jsem se na něj podívala a pak okamžitě sklopila oči.

„Vysvětlím ti to," zašeptala jsem.

„Poslouchám," zamračil se.

„Mandos nade mnou pronesl sudbu, kterou jsi zlomil, pane. Našla jsem si jinou identitu kvůli těmto vlasům, ale, jak vidíš, mé vlasy začaly opět tmavnout. Narwen se bude moci vrátit, ikdyž o ni nikdo nestojí," poznamenala jsem nakonec hořce.

„Zklamala jsi mě, Narwen, a to velmi," odpověděl chladně.