Pomsta

5.kapitola

Byl to les s vysokými jehličnatými stromy. Když jsem do něj nakoukla nevypadal zrovna nejhezčeji. Všude v něm byla tma a mlha.

Odkryla jsem větve které mi překážely v cestě pomalu do něj vkročila. Najednou se ozvalo hlasité zahoukání sovy a vedle mě to zašustilo.

Začala jsem utíkat hlouběji do lesa. Pak mě už ale začaly bolet nohy a proto jsem zastavila. Celá udýchaná jsem si sedla na nejbližší pařez.
,,Uf!" oddechla jsem si a položila hlavu do svých dlaní a při tom jsem se rozhlížela kolem sebe.

Po pěti minutách jsem se z pařezu zvedla protože se už začalo stmívat. Šla jsem dál a doufala jsem že najdu třeba nějakou jeskyni kde bych mohla přespat.
Nakonec jsem si musela lehnout na mech mezi pěti stromy.

V noci mě vzbudilo houkání sovy. Pomalu jsem otevřela oči a viděla světlo. Nebylo moc silné ale i přesto jsem šla k němu.

Světlo šlo z malé chaloupky. Z jejího komína šel kouř. Přišla jsem blíž a zaťukala na čisté okno. Uvnitř seděla nějaká stará paní. Šedivé vlasy měla svázané do drdolu a na sobě měla růžovou zástěru.

Paní se na mě po mém zaklepání podívala a v obličeji se jí objevil starostlivý výraz. Vstala ze židle a šla ke dveřím.

Bylo slyšet cvaknutí zámku a potom jsem uviděla vrásčitý obličej.
,,D-Dobrý den!" pozdravila jsem koktavě.
,,Kdo jsi?" zeptala se mě stará paní.
,,Já jsem Zoe! " odpověděla jsem. ,,Umřeli mi rodiče a já potom utekla z dětského domova a teď nemám kde bydlet!" převyprávěla jsem jí celý můj příběh.

Musela jsem se docela přemáhat abych zase nezačala brečet.
,,A proč jsi utkla z dětského domova?" zeptala se mě znovu.
,,Ten který zabil moje rodiče chce zabít i mě! A já tam nemohla zůstat protože jsem měla pocit jako kdyby mě stále sledoval a čekal jen na chvíli kdy mě může zabít!" vysvětlila jsem jí.

Paní chvilku mlčela a pak řekla: ,,Pojď dál drahoušku!"
Když jsem vstoupila do její chaloupky ucítila jsem příjemnou vůni.
,,Pekla jsem buchty, dala by sis?" zeptala se mě paní a já přikývla. Zavedla mě k malému stolku kde byly na talířku položené pocukřené buchty.

,,Mimochodem jmenuji se Josefína!" oznámila mi a já jí s pusou plnou buchet odpověděla: ,,Těší mě!"

Večer mě Josefína zavedla do malého růžově namalovaného pokojíku s koupelnou. Poděkovala jsem jí a když zavřela bílé dveře šla jsem se umýt.
Konečně jsem si lehla do měkké postele. Po chvilce jsem usnula protože jsem už byla hodně unavená!