Pomsta

7.kapitola

Vzbudila jsem se. Byla jsem přivázaná v pevných řetězech.
Rozhlédl jsem se a zjistila jsem že jsem ve velké místnosti se dvěma okny a kovovými dveřmi.
Najednou někdo dveře otevřel. Byl to vysoký muž, tvář měl pod kapucí takže jsem mu neviděla do obličeje.

,,Tak tady tě máme!" řekl a smál se u toho.
,, Já věděl že z toho dětského domova někdy utečeš, věděl jsem že budeš prahnout po pomstě!" dodal ještě.

,,Ano to prahnu!" řekla jsem mu s úsměvem.

V mužově obličeji se najednou objevil údiv.

,,Copak? Stalo se něco?" zeptala jsem se ho drze.

,,Ty zemřeš!" řekl a odešel.

Slyšela jsem hlasité zabouchnutí dveří. Potom je někdo začal zamykat.

Snažila jsem se vyprostit z pout. Prudce jsem trhala s rukami, ale pouta byla utažená moc silně!

Najednou jsem si vzpomněla že mám v botě schovaný malý kapesní nožík. Pomalu jsem začala zvedat nohu aby jsem pro něj sáhla.

,,No tak!" říkala jsem si.

Konečně jsem ucítila malý chladný kov v mojí ruce. Snažila jsem se s ním odšroubovat šrouby v poutech. Už mě z toho začaly bolet ruce, najednou jsem ale uslyšela jak první pouto padá hlasitě na zem.
Usmála jsem se a začala pomalu odšroubovávat druhé.
Mnula jsem si ruce, protože jsem je měla od pout celé otlačené.

Rychle jsem popoběhla k oknu, které ale nemělo žádnou páčku kterou by se dalo otevřít.

,,Co teď?" zeptala jsem se sama sebe, ale najednou jsem si všimla kamene který ležel v rohu místnosti.

Vzala jsem ho a donesla až k oknu. Zvedla jsem ruku a prudce s ním bouchla do skla. Viděla jsem jak malé střípky padají na zem.

,, Slyšel jsi tu ránu?" ozvalo se za zamknutými dveřmi.
Najednou je někdo začal odemykat. Rychle jsem vyskočila na studený parapet a hned potom ven na uschlou trávu. Hned v tom jsem však slyšela jak někdo bere za kliku a tak jsem se schovala za vysoký smrk, který rostl hned u okna.

Někdo, kdo před tím hlídal u dveří došel až k oknu.
,,Utekla!" řekl.
Pak se zadíval na smrk za kterým jsem stála. Snažila jsem se nehýbat, jenže jsem zjistila že mi od skla krvácí ruka.
Muž potom naštěstí odvrátil zrak zpátky do místnosti a rychle běžel pryč.
Věděla jsem že teď mám jen chvilku na to abych utekla.

Ocitla jsem se znovu na ulici přeplněné lidmi. Potřebovala jsem rychle nějakou desinfekci nebo vodu abych si ruku opláchla protože mi už hodně krvácela.

Vyšla jsem z přeplněné ulice. Předemnou se najednou objevila louka. Nebyla ale porostlá květinami, rostla na ní jen suchá tráva.

Vkročila jsem na ní a šla rovně, nevěděla jsem kam jdu ale v tuhle chvíli mi to bylo úplně jedno.