Pomsta

11.kapitola

Ráno jsem se probudila při východu slunce. Podívala jsem se z okna. Venku bylo bílo.

,,Ono sněžilo?" zeptala jsem se nahlas.

Když jsem byla v dětském domově, byli jsme vždy rádi že sněží. Mohli jsme jít ven bobovat, nebo se koulovat. Vychovatelky nám vždy uvařil čaj, nebo horkou čokoládu , a my to s chutí vypili. Také nám vždy na stůl položily plechy plné sušenek, které jsme společně pekli.

Teď jsem že sněhu ale moc ráda nebyla. Rychle jsem vstala z postele, a přitáhla k sobě svou tašku. Začala jsem se v ní přehrabovat, a vytahovat z ní všechny věci. Za chvíli byla postel plná mého oblečení.

,, Kde mám sakra ten kabát?" řekla jsem, když už polovina věcí ležela na zemi.

Začala jsem prohrabovat zbytek oblečení.

,, Tričko teď nehledám!" vzala jsem modré tričko s květinami, a odhodila ho za hlavu.

,, On tady někde musí být! Přece jsem si ho zbalila ne?" říkala jsem si když už jsem měla všechno oblečení prohledané.

Otevřela jsem skříň, a myslela si, že bude kabát tam, ale nebyl. Dívala jsem se i pod postel, ale ani tam jsem ho nedala.

,, Takže jsem si ho nechala v dětském domově!" řekla jsem, a sedla si na postel.

Nakonec jsem posbírala ze země trička a mikiny. Všechny jsem si je na sebe oblékla, a šla ven.

Když jsem otevřela dveře, vítr jak do boudy, tak i na mě, nával malinkou vrstvu sněhu.

Chtěla jsem se někam projít, ale jakmile jsem vkročila do sněhu, zjistila jsem že to tak lehké nebude. Celá jsem se do sněhu zabořila, a nešlo se mi skoro vůbec hýbat. Když už tak velice těžce.

,, Proč zrovna teď?" zeptala jsem se nahlas, a zabořila hlavu do sněhu.
Za chvilku jsem ucítila jak mě celé tělo zebe.

Když jsem se znovu narovnala, uviděla jsem jak se v dálce něco blýsklo. Jelikož jsem zvědavá, a už od malička jsem zvědavá, začala jsem se prohrabávat sněhem.Cítila jsem jak mi vločky padají za moje oblečení.

K tomu abych se dostala k té blyštivé věci zbývalo už jen pár metrů. Celá jsem se třásla zimou. Ruce jsem měla z té zimy celé fialové.

,, Konečně!" oddechla jsem si, když jsem se konečně k té věci dohrabala. Vztáhla jsem k tomu ruku, a cítila jak se dotýká studeného kovu.

To co jsem našla byla dýka. Viděla jsem jak se v ní odráží obrys mého obličeje.

,, Vypadá to že už brzy bude boj!" řekla jsem, a při tom tiskla dýku pevně v ruce.