Pomsta

13.kapitola

V boudě už bydlím i s kočkou hodně dlouho. Vůbec nic se tu nezměnilo. Venku je stále zima a hustě sněží. Koukám se na ten sníh okna, a ptám se sama sebe: ,, Kdy už konečně zabiju toho debila, abych se mohla vrátit zpátky do dětského domova?"

Ano, začalo se mi stýskat. Začalo se mi stýskat po ředitelce, které jsem se vždy mohla svěřit úplně se vším. Byla milá, veselá a starostlivá. Nosila velký drdol, a červenou rtěnku. Jednou mi řekla že mě má ráda asi nejvíc ze všech dětí, co v dětském domově bydlely.
V tu chvíli co mi to řekla jsem si uvědomila, že mám někoho, kdo mi nějakým způsobem nahrazuje rodiče.

Začalo se mi stýskat po Amy, Ritě a Kylie. Našich kuchařkách, které mi na moje narozeniny, upekly krásný trojpatrový dort, ozdobený čerstvým ovocem. Pamatuju si, že byla nahoře čokoládová destička, na které bylo napsané: Jsi pěkné a milé děvče, tak ať ti ta milost zůstane!
Amy, Rita a Kylie
Ten dort jsem jedla týden, ale byl vynikající!

Stýskalo se mi také po Frankovi. To je můj jediný kamarád v dětském domově. Je to velmi vysoký chlapec, s brýlemi. Bohužel jsme se moc často nevídali, jelikož je domov rozdělen na dvě budovy. Jedna je pro dívky, a druhá pro chlapce. Tyto budovy jsou spojeny chodbou, kterou ale každý den hlídá pár hlídačů s černými uniformami. Do druhé budovy se může pouze se svolením od nějaké vychovatelky.

Začalo se mi stýskat i po Estelle, jedné z vychovatelek. Estella je velmi malá, menší než já! Trošku koktá, ale když mluví se mnou, tak ne.Ta mi vždy dala svolení jít za Frankem. Bohužel do dětského domova moc často nejezdila. Ale když už tam byla, šla jsem s ní na dlouhou procházku po městě, kde mi vždy koupila cukrovou vatu, nebo zmrzlinu.

Úplně nejvíc jsem ale myslela na knihovnu. Tam jsem vždy dokázala popřemýšlet o mnoha věcech. Cítila jsem se tam tak otevřeně.
Hlavně tam je velmi milá knihovnice. Jmenuje se Selena Doroyová. Vysoká žena, s blond vlasy, a hnědými oči. Je jí okolo třiceti, a vždy mi dokáže pomoct vybrat knihu, která by se mi mohla líbit. Samozřejmě se mi vždy líbí!
V knihovně se nejčastěji potkávám s Frankem, protože je tam ticho, takže se nemusíme navzájem překřikovat.
Vždy si potom hledáme nějaké zajímavosti v knihách, jelikož je Frank velmi chytrý.

Po obličeji mi začaly stékat velké slzy.
,, Já už tu sakra nechci být, tak si pro mě přijď! Už tě chci zabít!" začala jsem řvát po celé boudě, až se můj hlas odrážel od stěn. Bylo mi jasné, že mě nikdo neuslyší, ale už jsem prostě nechtěla dál čekat!