Re-education || Harry Styles XPozastavenoX

13.

Trošku naklonil hlavu, jako by o něčem přemýšlel a po chvilce se začal přibližovat.  Nejdřív mi nedocházelo co se chystá udělat, ale když přiložil jeho rty na mé, pochopila jsem. Nevím, co mě to popadlo, ale začala jsem spolupracovat. V břiše mi poletovali motýlci.Opatrně pohyboval rty oproti těm mým. Byl strašně něžný, netipla bych ho na to. Po chvilce ale jako kdyby mi trklo a já se od něj s mlasknutím odtáhla. Nic jsem neříkala, popadla mobil a s hlasitým třísknutím vyběhla ze dveří.

Vůbec jsem nevěděla, co dělat, rozhodla jsem se proto zavolat Louisovi. V téhle chvíli jsem prostě potřebovala člověka, kterému bych se mohla svěřit. Louis mi to ihned zvedl a domluvil se se mnou, že se sejdeme v menší pizzerii. Na místo jsem dorazila pár minut po páté hodině a Louis už tam čekal. Místo pozdravu mě objal. U vchodu mi otevřel dveře a společně jsme se usadili do stolku v rohu pizzerie. Když jsme si objednali, Louis začal mluvit. ,,Stalo se něco ?'' chytil mé ruce do svých a přívětivě se na mě usmál.

,,Můžu se ti s něčím svěřit ?'' zvedla jsem k němu pohled a on přikývl, po tváři mu přelétl starostlivý výraz. ,,Víš, asi jsem udělala strašnou blbost, ale vůbec toho nelituju.'' dívala jsem se mu do očí. ,,Co jsi udělala ?'' na chvilku se zhrozil, ale když viděl můj smutný výraz, polevil. ,,Uhm....já no...já jsem se líbala s Harrym...'' Louis se nadechoval, že něco řekne, ale já ho zastavila. ,,Asi jsem se do něj zamilovala.'' špitla jsem a doufala, že to neslyšel, ale jeho zalapání po dechu mě přesvědčilo o opaku. ,,Já myslel, že ho nesnášíš.'' kroutil nevěřícně hlavou. ,,Já si to taky myslela, ale ten polibek ve mě probudil tolik pocitů, které jsem do sebe uzavírala a já jsem zmatená.'' hlavu jsem si položila do dlaní. Po tváři mi sjela první slaná kapka. ,,Já nevím, co mám dělat, naposledy, když jsem byla zamilovaná do kluka, tak mě sprostě využil, podvedl a pak odkopl.'' naplno jsem se rozvzlykala a tak ani nepostřehla, že si ke mě Louis přisedl. Obmotal kolem mě své paže a já mu zabořila tvář do hrudi. 

,,Lou, prosím poraď mi, já vím, sice jsem u něj teprve dva týdny, ale myslím, že už okolo něj nedokážu jen tak chodit ''po špičkách''.'' ve vzduchu jsem naznačila uvozovky. ,,Víš co ? Jestli k němu opravdu něco cítíš, tak mu to řekni. Je zbytečné, když se budeš trápit a za zkoušku nic nedáš. Pokud si však svými city nejsi úplně jistá, pár dní počkej a ono se to třeba ještě vybarví, třeba je to jen chvilková poblázněnost.'' setřel mi palcem slzy a hlavou pokynul k pizze na stole. ,,Dáme si jídlo, s plným žaludkem se lépe přemýšlí.'' pousmál se a já se zasmála. ,,Děkuju.''