Doma

1.2K 25 0
                                    

„Pa, a v té  Americe se mi neztrať!" Loučila jsem se s Teou a měla jsem na krajíčku. Dva měsíce bez ní, vůbec nevím, jak to zvládnu. „Hlavně nebreč, prázdniny utečou jako voda a pak se mě zase deset měsíců nezbavíš" Smála se a přitom mi setřela jednu malou slzičku, která se mi kutálela po tváři. „Budeme si volat a něco ti přivezu" Slíbila mi. „Ale prosím tě, nedělej si škodu, hlavně si to užij, choď na párty, okoukni tam nějaké kluky, okouzli je a dostaň je do postele, ať to tam stojí za to..." Smála jsem se a Tea kroutila hlavou. „Na co ty nemyslíš" Řekla mi ze srandy. „TŮT" Ozvalo se zvenku. To je taxík, už musím jít. Řekla a začala zvedat všechny své věci. Abych vám to upřesnila, jede na celé prázdniny k matce, která bydlí v New Yorku. Po pravdě, malinko jí závidím, i když, asi bych nechtěla mamku vidět jednou do roka. „Tak pa, budeš mi chybět" Objala jsem Teu před taxíkem, objala mě a pošeptala mi: „Vždyť ty mě taky"

                                                                                        Na obrázku Tea

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

                                                                                        Na obrázku Tea

Pak už jen nastoupila do taxíku, já zamávala a vydala se, spolu se svou taškou směrem k nádraží. Cestou jsem se ještě zastavila u Richarda, se kterým jsem byla domluvená, že mě doprovodí. Zazvonila jsem u dveří, po chvilce vyběhl a vlepil mi krátký polibek. „Ukaž, vezmu ti tašku" Navrhl mi, tašku si hodil přes rameno a vzal mě za ruku. „Bude se mi po tobě strašně stýskat" Namítla jsem smutně. „Ale prosím tě, vždyť za týden jedeme na fesťák, a kdykoliv se můžeme někde sejít. Buď přespíš ty u mě, nebo já u tebe. Souhlas?" Uklidnil mě. Kývla jsem a opřela si hlavu o jeho rameno. Byl o dost větší než jsem byla já, takže se na mě díval z výšky. Jak já ho milovala. Vlak přijížděl do stanice, políbil mě a předal mi tašku. „Pa a pak mi zavolej" Řekla jsem mu a vlezla jsem do vlaku. Zamával mi a pak už jsem jen koukala jak vytahuje mobil, který mu zvoní. Smál se do něj a jelikož jsem měla otevřené okénko, slyšela jsem něco jako „Neboj lásko...." Pak už se dal vlak do pohybu a já viděla jak se od něj vzdaluji. Ne, to by mi Richard neudělal, třeba jsem se jen přeslechla a slyšela úplně něco jiného, alespoň v to doufám... 

                                                                                       Na obrázku Richard

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

                                                                                       Na obrázku Richard

Friends or loveKde žijí příběhy. Začni objevovat