Friends or love

Lásko! Tak nic, no...

Středa 18.7.

Je tu nuda, fakt hrozná nuda. Včera tu sice byla moje sestřenka Helí, a rodiče tu taky o víkendu byly, ale k čemu to je? Pak odjedou a zas tu jsem sama. Nevím, proč ještě nepřišel Richard. Ségra mu prý psala přes messenger a ani se jí neozval. Kdybych měla mobil, hned mu zavolám ale ti debilní doktoři mi ho až do konce července zakázali. Že prý vysílá nějaké vlny, které by mi na mé prášky nedělali dobře. Takže tu ležím, čumím do zdi a přemýšlím. Michal je na turné po fesťácích a přijede až v pátek. Rodiče se ségrou si odjeli na naší chatu, s tím že za mnou přijedou zase až o víkendu a kamarádi o mě buď nevědí a nebo se na mě vykašlali. Z mého přemýšlení mě vytrhlo zaklepání. „Dále" Řeknu a narovnám se. Ten kdo otevřel dveře, mi vyrazil dech. „Lásko!" Vykřiknu a nahodím rozzářený úsměv. On ale nic. Sotva mě pozdravil, neobejmul mě a ani mi nevlepil pusu. NIC! „Co se děje?" Zeptám se Richarda po chvíli, kdy on stojí u dveří a vypadá jako kakabus. „Lásko, obejmeš mě alespoň?" Naléhám dál. Nadechl se a: „Tak hele, já už pro tebe žádná láska nejsem jo! Prostě teď si mrzák a já potřebuju nějakou pořádnou holku, za kterou bych se nemusel stydět a taky si s ní pořádně zašukat! A ty? Koukni na sebe! Oholená hlava, pod očima máš kruhy jak kdyby si šla na karneval za pandu, i to tvoje bílí hnusný oblečení se by se k tomu hodilo." Koukal na mě pohrdavě. Nezmohla jsem se ani na slovo. „Si hnus, odporná, neupravená a myslím, že se ani moc nesprchuješ co? Nazdar!" Vykřikl skoro a bouchnul dveřmi. Vůbec jsem nevěděla co se děje. Nevěděla jsem jestli to nebyla jen noční můra, nebo.... Nebo si z ní udělal jenom srandu. Pomaličku jsem se zvedla z postele a vyrazila ven z pokoje. Zašla jsem hned do dveří naproti mého pokoje s nápisem WC ŽENY. Opřela jsem se o umyvadlo a koukla se do zrcadla. Viděla jsem odraz holky, která ještě před 3 týdny byla populární a hezká holka, jak na intru tak ve škole. Měla skvělé kamarády a žila bezstarostný život s klukem, o kterém si myslela, že ji miluje a že spolu budou až do smrti. Až pak si uvědomila, že teď je to všechno pryč. Že odraz v zrcadle mluví pravdu. Její dříve pronikavé oči, byly zarudlé a mrtvé. Na hlavě měla opravdu antisexy sestřih na ježka, její pleť nebyla jemná jako dříve, kruhy pod očima, jako by se rozšířili i kolem očí. Postava dívky, která stála před zrcadlem, značila její současný stav. Nemocniční hadry na ní viseli jak na strašákovi. Byla jako chodící přízrak. Až teď si dívka uvědomila, že brečí a její vzlyky se rozléhají po celé místnosti. Celá se klepala. Nevěřila tomu. Půl roku chodí a miluje jednoho kluka a on? Miloval jí vůbec? No samozřejmě, že ne. Měl ji jen na šukání! No ale on to uměl doopravdy skvěle. Milovala to. O přestávkách na záchodech, v přízemí kam nikdy nikdo moc nechodil, u jeho rodičů i na intru. Slzy jí pomalu stékaly po tvářích, některé stékali až na krk, některé padali do umyvadla a jiné zase polykala. „Chci Michala! Prosím, chci Michala." Zakřičela na zrcadlo, jako by ji mohlo toto přání splnit...