Friends or love

Návštěva

„Držte huby, kurva!" Slyšela jsem vzdálené hlasy. „Michale, mluvíme potichu, tohle jí nemůže probudit" Snažila jsem se otevřít oči, ale má víčka byla jako ze železa. Zavrtěla jsem se a konečně se mé oči rozhodli otevřít. To co jsem tam viděla, no spíš koho jsem tam viděla, mi skoro vyrazilo dech. Nevěděla jsem, jestli mlčet pozdravit, anebo začít hystericky řvát. „Ahoj" Skoro neslyšně jsem zašeptala. Všichni se otočili směrem ke mně. I přesto, že jsem byla oblbnutá driáky proti bolesti, viděla jsem v jejich tváři nejistotu a hlavně, nervozitu z toho, jak začít konverzaci. „Ahoj" Pozdravili mě sborově a Michal s Kubou se vydali k mé posteli. Kuba mi přisedl nohu, ale nijak jsem to neřešila. Ani ne tak proto, že jsem byla zdrogovaná ale spíš z euforie, že ségra nekecala a oni jsou opravdu tady. Tolikrát jsem byla na jejich koncertech vpředu a pokoušela se jich dotknout, nebo nějak zaujmout jejich pozornost ale nikdy se mi to nepodařilo. A teď? Stačí, když skoro umřu a hned je mám v posteli.

Měla jsem hrozný strach z trapného ticha, ke kterému vlastně ani nedošlo. Já vám vlastně ani nedokážu přeříkat témata, jelikož je prostě nevím. Byly to spíš takové blbosti a zlehčování situací, ale já se nasmála. Každé zasmání mě hrozně bolelo, ale já jim nemohla říct, přestaňte sakra kecat. To nešlo. I přes tu bolest sem se musela smát pořád víc a víc. Nějak takhle jsem si je přestavovala. Když v tom, se Kuba zvedl, kývl na Péťu a Ondru, kteří se také postavili. „Musíme jet" Oznámil mi a já sklopila zrak. Hned si toho všimli. „Tak kdy si na nás uděláš znova čas?" Chtěli mě rozveselit. Rozzářila jsem je. „Hele, ale jestli nechcete jezdit, už nemusíte. Já jsem hrozně ráda, že jsme si tak popovídali, a hlavně bylo skvělý vás poznat, jen nechci abyste sem jezdili jen za nějakou holkou, kterou ani neznáte, jen kvůli tomu, že leží v nemocnici a poslouchá vás. To nechci. „Tak na tohle ani nemysli" Napřímil se Kuba a zamračil se. „To co si teď řekla byla úplná blbost. Takže příští týden zase přijedeme, jo?" Naplánoval a já jen přikývla. „Děkuju" Poděkovala jsem jim a pak sem tam zůstala sama. S Michalem.

„Ty ještě nemusíš?" Zeptala jsem se ho. „Ne, bydlím tady kousek, takže tu můžu být, dokud nepřijde nějaká sexy sestřička a nepozve mě na sesternu" :D Odpoví mi. „Si nějak věříš, ne?" Směju se. „Možná maličkato" Začne se smát i on.

Asi tak o dvě hodiny později, Pohled Michala

„Pamatuješ si něco z toho, když jsi byla, no... víš kde?" Zeptal jsem se jí. „No já ani nevím, spíš takové útržky. Pamatuju si nějaké hlasy, ale nevím, co říkali. Pak pořád nějaké pípání a brek. Pak už fakt nevím" Vybavila si a já byl trochu zklamaný. Proč si nevzpomněla na tu písničku? „Jo počkej, a ještě se mi vybavuje jedna melodie, pořád mi hrála v hlavě, a strašně mi něco připomínala ale zaboha si nemůžu vzpomenout co, nebo koho!" Rozčilovala se a já chtěl začít tančit a skákat až do stropu. Pamatuje si na to, slyšela mě...

Konec návštěv! Otevřela bez zaklepání taková stará a protivná babizna s hlavou jak květák. „Jo už jdu" Odsekl jsem jí. Proč zrovna teď? Proč, když jsem jí chtěl říct, že tu písničku jsem hrál já. „Páni, ta je ale sexy, úplně tě svlíkala pohledem. Tak nezapomeň na tu sesternu, to bude tvoje nejlepší šoustání v životě." Smála se a já vyprskl smíchy. „No to nepochybuju" Přikyvoval jsem se smíchem, a začal jsem se zvedat. „Nevíš, kde tu sesternu najdu?" Zeptal jsem se jí vážně a snažil se udržet kamennou tvář. „To netuším, ale myslím, že jí zvládneš najít sám" Odpověděla mi a já se zase neudržel. „Bože, já z tebe chcípnu smíchy" Objal jsem ji a vydal se směrem ke dveřím. „Michale" Ozvalo se za mnou. „Víš, jestli nechceš, už fakt chodit nemusíš. Je to tady super, když jste tady, ale nechci aby jste sem chodili, jako že je to vaše povinnost. Všichni víme, že není, a já se zlobit nebudu." Koukala mi do očí a já jsem se vrátil k ní na postel. „Tak tohle už neříkej, jo! Kuba ti to už vysvětlil, hned co budu mít čas, tak přijdu, a teď mě omluv, musím na tu sesternu :D"