Friends or love

Drama

Když v tom jsem za sebou uslyšela kroky. Otočila jsem se a... Zazněl výstřel!!!

Sesunula jsem se k zemi, pustila vodítko s Majou a schoulila se do klubíčka. Cítila jsme ostrou bolest v celé horní polovině těla. Nevěděla jsem jestli mě střela zasáhla do břicha nebo do hrudi. Všimla jsem si, jak ke mně někdo přiběhl a začal prohledávat. Když v mé kapse našel dvě stovky, které jsem si tam odpoledne zapomněla, zvedl se a utekl. Rozhlédla jsem se a hledala Maju, která ale nikde nebyla. Najednou se ozvalo. „Ach můj bože Tery!" Řekl někdo vyděšeně a běžel ke mně. „Co ti je?" Zeptal se mě ten někdo, ve kterém jsem poznala Igora. „Za- a- avolej záchranku" Naléhala jsem na Igora, který okamžitě zvedl mobil a začal vyťukávat číslo 155.

Pohled Igora:

Dnes jsem strávil den s kamarádem v Kutné Hoře, odkud jsme se vrátili kolem půl jedenácté. Kráčel jsem od vlaku domů, když jsem uslyšel hroznou ránu. Lekl jsem se a zastavil se. Všude bylo ticho, když najednou přede mnou pes! Trochu jsem se ho bál, ale pes si sedl a začal kňučet. Když jsem se k němu přiblížil, zvedl se a rychlím krokem se vydal ke hřbitovu. Šel jsem za ním, jelikož vždy když jsem se zastavil vrátil se pro mě a čekal, až budu tak laskav a budu ho následovat. Došli jsme až ke hřbitovu, kde jsem si všiml ležící postavy uprostřed silnice. Pes se k ní hned rozeběhl a já taky. Hned jsem jí poznal. „Panebože Tery! Co ti je?" Viděl jsem tu krev a úplně ztuhl. „Zavolej záchranku" Zakoktala a sykla bolestí. Co nejrychleji jsem odemknul mobil a vyťukával číslo, když v tom se Terka začala někam plazit. „Tery, co to sakra děláš?" Zeptal jsem se jí naléhavě. Viděl jsem, jak vzala do ruky sluchátko, které ji nejspíše vypadlo z ucha, když ji někdo střelil a pošeptala, potichu ale zřetelně: Chci umřít s Rybičkama...

To už jsem si k ní klekl a začal ji oživovat, jelikož ztratila vědomí. Zachvíli už se to kolem mě hemžilo záchranáři a policisty. Pořád jsem si opakoval, že prostě nemůže umřít, že to není možné, znal jsem jí tak dlouho a najednou bych jí měl přestat vídat? V hlavě mi pořád zněla její poslední věta: Chci umřít s Rybičkama...

Pohled otce

Bylo dvanáct a Terka pořád nikde. Už jsme se začínali bát. Volal jsem jí, ale nebrala to. Asi v půl jedné mi najednou zazvonil mobil. Rychle jsem se k němu natáhl, jenže to bylo neznámé číslo. Žádná Terka.

„Prosím Novák" Oznámil jsem do telefonu. „Dobrá den, tady nemocnice Motol, vy jste otec Terezy Novákové?" Zeptala se mě žena na druhém konci telefonu. „A-n-o, zakoktal jsem. Je s ní něco?" Vyzvídal jsem naléhavě. „Je mi to velice líto, ale Vaše dcera leží v naší nemocnici, kde ji právě doktoři operují." Oznámila mi a mě se zatmělo před očima. „Co se jí stalo?" Zeptal jsem se. „Byla postřelena" Odpověděla mi. „Jedeme tam!" Oznámil jsem ženě a zavěsil. Manželka se málem zhroutila a Lucka se rozbrečela. Naskákali jsme do auta a vydali se směr nemocnice v Motole...