Friends or love

Transplantace

Pohled Terky

"Ahoj Kubo!" Vyjekla jsem a obličej se mi zkřivil bolestí. Vztáhla jsem k němu ruce a on mě objal. „Ahoj, tak co? Jak je?" Zeptal se mě. „No vidíš. Je to na hovno, musím na operaci a dají do mě cizí ledvinu. Prý už mají vhodného kandidáta. Večer ho budou operovat." Informovala jsem ho. „Tak to jo, a víš kdo je ten kandidát?" Zahrnoval mě otázkami. „Ne, to nevím. Oni mi to nesmějí říct. Jedině, že by mi to ten člověk došel říct sám." Řekla jsem a on se usmál. „Mám ti říct kdo to je?" Koukla jsem na něj vykuleně. „Ty to víš? A znám ho?" Odpověděla jsem mu na otázku otázkami. „Jo, na obě otázky je odpověď jo" Napínal mě. Nevěděla jsem, jestli to chci slyšet, ale zvědavost mě přemohla. „Tak mi to řekni!" Naléhala jsem.

„Je to Michal." Řekl hned a mně se zatočila hlava. „Ne to není možný, to nemůže." Začala jsem panikařit. „Tery, on to zvládne a zítra ti dají jeho ledvinu. Všechno bude v pořádku. Jak ho znám vydupe si pokoj vedle tebe a budete se chodit vzájemně navštěvovat." Povzbuzoval mě. „Chci s ním mluvit." Řekla jsem. „To nejde, už je někde na pokoji a ty hlavně musíš ležet!" Přikázal mi a já si znova lehla. „Co když se to nepovede?" Špitla jsem. „Povede, uvidíš. Teď si zkus lehnout a usnout." Poradil mi a já zavřela oči.

Ale copak šlo usnout? Nešlo.

Pohled Kuby

Dlouho nemohla usnout. Seděl jsem u ní a přemýšlel. Vždy otevřela oči, a když viděla, že se na ní koukám, zase je rychle zavřela. Po chvíli s tím přestala a já poznal, že konečně usnula. Potřebuje to.

Další den

Pohled Michala

Tak už to mám za sebou a právě teď operují Terku. Prosím, ať se to všechno povede a ta zasraná ledvina se ujme.