Osamělá A Špatné Přátelství [DOKONČENO]

16.

Druhý den jsem se vzbudila, díky mě úžasné schopnosti vzbudit se hodinu před budíkem, už v půl šesté.

Nevěděla jsem, čím se zabavit, protože Elena spala nademnou na dvoupatrové posteli a já ji nechtěla vzbudit.

Dala jsem si proto mobil do nabíječky a zapla mp3.

Zaposlouchal jsem se do rytmu jedné z písniček a koukala do stropu.

V sedm se Elena konečně vzbudila. No, respektive ji zbudila její mamka, která už byla naštvaná, že ještě není vzhůru.

Na snídani byl zbytek vaflí a jogurt s domácím müsli.

Ke škole jsme přijeli skoro jako poslední, protože Elena nevěděla, co na sebe.

Když už přišli i ti, co zaspali, vyrazili jsme společně na nádraží. Slováci šli ale na náměstí se převléknout.

Byl tam jeden vlak, který byl odpojený od ostatních a hned u chodníku.

Učitelky nám řekly, že máme jít dovnitř. Našla jsem Elis a těsně za sebou vešly průchodem do vlaku.

Vevnitř bylo něco, co jsme ale opravdu nečekaly. Byly tam vláčky, které jezdily po kolejích a z polistirenu vytvořené kopce, lesy a města.

Všude byly natažené dráty, které vedli do malé krabičky zavěšené na zdi.

Na konci vagónu už byli jen pohlednice a památeční kniha, do které jsme se později všichni podepsali.

Potom jsme šli na náměstí, kde už byli seřazené stovky dětí v řadách připravené tančit.

Hned jsem našla Elenu, která stála hned tři řady od nás zády k nám.

Za pár minut už zazvonil zvonek a děti na celém náměstí začaly tančit.

Poté jsme šli zpět do školy na oběd a rozloučit se se Slováky.

Ještě jsme si vyměnili pár dárků a vyrazili k autobusu.

Dostali jsme svačinu, rozloučili se a vyrazili zpět do Česka.

Po únavnych pěti hodinách cesty jsme konečně dorazili k naší škole, kde už čekalo mnoho rodičů. Mezi nimi byli i můj táta s bráchou.

Když jsem se navečeřela, chtěla mamka, abych jí pověděla, jaký to tam bylo.

Snažila jsem se to říct stručně, protože už jsem byla dost unavená, ale brácha mi furt skákal do řeči a já nemohla pokračovat.

Po dlouhatánské půlhodině jsem si konečně mohla jít lehnout.

Přišla jsem do pokoje s tím, že jen rychle mrknu na net, ale oči mi zůstaly vyset na jednom upozornění:

"Martin Hájek vám poslal( l ) žádost o přátelství."