Osamělá A Špatné Přátelství [DOKONČENO]

Kapitola 7.

Probudila jsem se asi v šest hodin. Měla jsem ještě hodinu čas, ale mě už nešlo usnout. Přemýšlela jsem o včerejšku a jestli bych to tam neměla ještě jednou zkusit. Nakonec jsem se rozhodla. ,,NE" řekla jsem nahlas a začala vzpomínat, co mi ty krávy posledního půl roku dělali.

Tolik modřin, boulí, odřenin a rozvázaných tkaniček. Tolik smutku, slz a písniček, které jsem si pouštěla, abych se uklidnila.

V té době jsem už fakt hodně sledovala youtubery, hlavně Kovyho, Jmenuju se Martina, Hoggyho a Goga. Jen málokdy jsem se opravdu zasmála, ale Kovymu se to podařilo vždycky. Díky němu mi na chvíli přestaly téct slzy a prostě jsem se musela usmívat.

Ještě jsem to tady nezmínila, ale čtu knížky do čtenářské soutěže. Máme 20 kategorií a do každé máme přečíst jednu knihu.

Některé kategorie jsou těžké, jako třeba: kniha podle skutečné události, nebo kniha vydána v roce 2016. A mezi ty lehké patří například: kniha, v jejímž názvu je číslice, nebo třeba kniha se jménem v názvu.

Už jsem přečetla asi 3/4 z těch knih a právě teď čtu knihu podle skutečné události: Běž, chlapce, běž. Je to o klukovi (židovi) ve druhé světové válce, který musí utíkat před Němci, aby si zachránil život. Je to velmi smutná knížka a co už jsem se u ní naplakala. Ale hrozně jsem se do toho začetla a určitě ji mohu doporučit lidem 12+ (míň opravdu ne, prosím vás).

A tuto knihu jsem si právě otevřela a začala hltat každé slovo.

""Srulik slyšel, jak vůz projel kolem něj a zastavil u lesa. Plížil se dál. Viděl už koruny stromů, aniž musel zvednout hlavu nad bramborovou nať. Měl v úmyslu vyskočit, jakmile se dostane blíž k lesu, a rozběhnout se, co mu budou síly stačit. Vtom narazil na překážku. Zvedl hlavu a spatřil člověka. Díval se na něj. Měl šedivý, vychrtlý obličej, na bradě strniště a rozcuchané vlasy. Je to žid, došlo Srulikovi, žid, který se skrývá. ,,Utečte. Honí mě Němci." varoval muže. Muž mu neodpověděl, jen v úžasu vytřeštil oči. Natáhl k němu ruku a oslovil ho:
,,Sruliku..."
,,Tati?"
Teprve teď poznal Srulik svého tatínka.
,,Myslel jsem, že tebe i maminku zabili," zašeptal otec.
,,Nezabili,"
,,Kde je maminka?"
,,Nevím."
Slyšeli Němce, jak na sebe volají.
,,Sruliku, není čas. Musíš zůstat naživu, musíš! Najdi někoho, kdo tě naučí, jak se chovat mezi góji, křižovat se, modlit se. Pak budeš moct zůstat u nějakého sedláka, dokud válka neskončí. Vždy jdi za chudými. Ti jsou spíš ochotni pomáhat. A nikdy se nekoupej v řece s polskými kluky."
,,Já vím."
,,V lese vždycky najdeš úkryt, protože Němci se tam bojí chodit kvůli partyzánům."
Odmlčel se, naslouchal zvuku blížících se kroků.
,,Sruliku, teď vstanu a rozběhnu se, Němci poběží za mnou, ty pomaličku počítej do deseti, Nezapomeň, pomaličku, a pak vstaň a utíkej do lesa!"
,,Ano tati."
Tatínek vyskočil a dál se do běhu. Srulik toužil dat se okamžitě na útěk, ale ovládl se a začal počítat. Pomaličku. Když došel k desítce, uvolnil zaťaté svaly a dovolil tělu vymrštit se. Koutkem oka zahlédl oba Němce pronásledující tatínka směrem k vesnici. Utíkal ze všech sil. Za sebou uslyšel dva výstřely. Pak ještě jeden. Bez ohlédnutí běžel dál a zmizel v lese.""

Myslela jsem, že se rozbrečím. Objala jsem mého nejmilejšího plyšáka a uklidnila se.

Vždycky jsem si prostě musela představit situaci, kdybych za postavou Srulika, byla já.

Takto moc smutné knihy v lásce zrovna moc nemám, ale tuhle jsem si fakt zamilovala.

Doufám, že jsem vás touto kapitolou moc nedojala atd.
:P
Omlouvám se, že dlouho jsem nic nenapsala, ale měla jsem neodkladatelné věci na práci.

Ahoj :D