Osamělá A Špatné Přátelství [DOKONČENO]

Kapitola 6.

,,Už je půl." ,,Jo, tak čau." ,,Čau." ,,Ahoj" rozloučila jsem se s Janou a spolu s Týnou vyrazily domů. ,,Na jakou chceš teda školu?" zeptala jsem se Týny. ,,Na ekonomku na veterinu." ,,Vždyť jsou ty zkoušky strašně těžký." ,,Oni mě ale budou brát podle průměru." ,,Aha, tak to jo.". Už jsme byly skoro před naším domem, když tu najednou Martina vyjela ze zatáčky na svém penny boardu. ,,Teď jsi mi připomněla vzkaz od Moniky (učitelka latina), že jestli chceš, tak se můžeš vrátit do latina, protože Blanka a Anna odešly." ,,Vážně?" ,,Jo, protože hulily v šatně." odpověděla Martina a já nemohla uvěřit vlastním uším. Najednou se ozvala Týna: ,,Tak tam běž, když už tam nejsou ty dvě, nebudou tě opruzovat." ,,Já nevím, přece jenom jsem tam nebyla už víc než měsíc." ,,Běž tam a zítra mi řekneš, jaký to bylo. Tak čau." řekla Týna a odešla domů. ,,Tak ahoj" ,,Ahoj" odpověděly jsme s Martinou Týně na pozdrav.

Otočila jsem se zpátky na Martinu a uvědomila si, že měla před třemi dny dvanáctý narozky a já jí ještě nedala dárek. ,,Počkej tady, něco donesu." řekla jsem a zazvonila u domu. Popadla jsem knížku o kosmetice a takových těch blbostech (bez urážky) a letěla po schodech dolů. Přišla jsem k Martině a řekla: ,,Vše nejlepší k narozkám!" Martina se mohla štěstím pominout. Hrozně miluje líčení, vlasy a módu a navíc to sepsaly její nejoblíbenější youtuberky A Cup of Style (hned po Teri Blitzen). Několikrát mi poděkovala a pak už jsme se rozloučily, protože jsem musela ještě trénovat na flétnu. Letos jsem totiž absolvent.

Po vyčerpávající hodině jsem konečně vyšla z flétny a zamířila k obchodu, kde už na mě Martina čekala. ,,Jdeš pozdě." ,,Kolikrát ti mám opakovat, že končím 16:35, pět minut mi trvá cesta sem a ty sem pořád chodíš 16:30 a vyčítáš mi, že jdu pozdě." řekla jsem a začala jsem se smát. ,,No jo." řekla a vyrazily jsme do latina.

Přišly jsme do šatny a na neštěstí už tam byly Viktorie a Zuzana.

Hned potom, co si mě všimly si začaly šuškat a po chvíli se začaly smát, až to bylo slyšet vedle v tělocvičně. Přišla Monika a nadala nám, že v tomhle hluku se nedá učit (před námi má totiž ještě hodinu osmiletých holčiček). Holky se přestaly smát a začaly si povídat s Martinou. Já se zatím šla převléknout. Když nám začala hodina a my vešly do tělocvičny, Monika se na mě podívala a řekla: ,,A hele kdo pak se nám to vrátil" asi to myslela ze srandy, ale mě to tak moc nepřipadalo. Začala rozcvička. Všechno probíhalo hladce jako před rokem, kdy s námi ještě chodily do latina úplně jiný holky, než teď.

Z holek, co chodily minulý rok teď už nechodí nikdo, jen já, Martina a ještě jedna holka, kterou taky šikanovali a později odešla.

Potom následoval samotný tanec. Většinou nám to šlo, ale tím, že jsem chyběla celý měsíc jsem zapomněla kroky a některé části úplně celé. Smůla byla, že jsem stála hned v první řadě spolu s Martinou a Viktorií. Nezbývalo mi nic jiného, než se dívat po ostatních. A pak přišla ta nejhorší část dne.

Já, Martina, Viktorie a Zuzana jsme si měly vymyslet pohyby, zatímco Monika vymýšlela kroky pro druhou skupinu. Viktorie vymyslela různé pohyby rukou a nakonec otočení hlavou. (Nevím jak to popsat, tak to zkusím takto: kuk doleva, dolů, doprava, nahoru, kuk doprava a mezitím nám vlasy lítají okolo hlavy.) Holky to zvládaly úplně v pohodě, ale já jsem měla problém s brýlemi, protože jsem už měla nové sklíčko (ano, stálo JEN 690 Kč) a bála jsem se, že mi brýle spadnou na zem a to sklíčko se poškrábe znovu.

Martina to po chvilce vyřešila tak, že si budu brýle držet. Já jí to moc nevěřila, ale ono to fungovalo (ale vypadala jsem u toho jak krypl).

Asi po pěti minutách zkoušení jsem si jednou nestihla brýle chytnout a spadly mi na zem. Rychlé jsem je zvedla a spadl mi kámen ze srdce, když jsem zjistila, že jim nic není. Viktorie se Zuzanou se začaly smát jak idioti, když mě uviděly bez brýlí. Martina mě uklidnila a řekla, že zkusí vymyslet něco jiného, abych si brýle nemusela držet. Přikývla jsem a "odešla na záchod". Ve skutečnosti jsem ale šla do šatny, převlékla se a odešla.

Už jsem tam nedokázala strávit ani minutu. Prostě jsem šla domů a na zahradě se mazlila s naší kočkou. Když přišel čas, kdy normálně chodím z latina domů, přišla jsem ke dveřím a zazvonila. Otevřela mi mamka a zeptala se: ,,Tak co?" ,,Blbý. Už nikdy tam nechci jít." řekla jsem a začala brečet jak čtyřleté děcko, kterému někdo vzal lopatičku. Mamka mi na to nic neřekla, zavřela vchodové dveře a objala mě.

Doufám, že se vám tato trochu delší kapitola líbila. Příště už by měly vycházet trochu kratší. Určitě napište, co si o tom myslíte a jak už jsem jednou psala: všechny komentáře čtu

;)