Osamělá A Špatné Přátelství [DOKONČENO]

17.

Neváhala jsem ani vteřinu a klikla na přijmout žádost.

O pět minut později mi už přišla první zpráva.

×Co ti to tak trvalo?×

•Promiň, byla jsem mimo wifi.•

×Tak to jo ;)×

•Ještě jednou ti musím poděkovat. Zachránil jsi mi život•

×To nic, je to moje práce :D ;)×

•:D•

Asi jsem se zamilovala.

Konečně je víkend a já jdu jako každou sobotu s Janou a Týnou ven. Týna už stojí před naším domem a čeká jen na mě, aby jsme šly spolu pro Janu.

Když konečně vyjdu z domu a zavřu za sebou dveře, Týna na mě hned s úsměvem vyjede. ,,No hurá!" zařve a já se musím začít smát.

,,Na." řekne a podá mi bombon, který měla v kapse. ,,Dík." vezmu si ho od ní. ,,Doma jich máme tolik, že mi máma řekla, ať vám donesu, aby se to snědlo." řekne a usměje se.

Když už čekáme před domem Jany, ještě chvilku kecáme, než přijde. Týna i jí dá bombon a můžeme vyrazit. Jako pokaždé jdeme na hřiště.

Vylezeme na prolézačku a začneme kecat. Když už jsme v nejlepším (čili u Petry), někde u náměstí začne hrát hudba.

Hrozně nás to štve, protože je to slyšet až k nám a tak se rozhodneme jít po zvuku hudby. Šly jsme po chodníku a chvilkami po silnici a pořát klábosily.

Když už byla hudba hlasitá tak, že jsme se skoro neslyšely, usoudily jsme, že to přichází odtud.

Stály jsme před fotbalovým stadionem a vedle bylo pódium, které mohlo za ten kravál. Později jsme zjistily, že se to platí a tak tam nemůžeme jít.

Rozhodly jsme se vrátit na hřiště, dokud nebude načase jít domů.

Ještě jsme chvilku kecaly a pak se rozešly každá ke svému domovu.

Asi půl hodiny potom, co jsem přišla domů, zazvonil zvonek. Šla jsem otevřít. Byla to Martina a ...brečela. ,,Co se stalo?" ,,Pohádaly jsme se s Viktorií." řekla mi a já jí pozvala k nám domů.

Mimochodem mockrát děkuji za překročení úžasné hranice 500 zhlédnutí. Je to pro mě neskutečná podpora. Za pouhé 2 měsíce tolik zhlédnutí. Jste prostě neskuteční a moc vám děkuji

:')