Mystery Life

Zombie - SR

„A přivítejte na pódiu úžasnou, skvělou a báječnou Jakubu Rýdlovou."

Tak proto mě sem Tony vytáhl. Kde vůbec je? To je jedno, on si nějak poradí, i když tu nikomu zřejmě nerozumí. Tenhle bar je totiž český, nebo spíš československý, a pochybuju, že tyhle řeči zrovna Tony ovládá. Z mého přemýšlení o jeho osudu mě vytrhává její hlas. Zvednu hlavu od svého piva a vidím, jak smutně stojí u mikrofonu v roztrhaných džínách, tričku s mým štítem a v mé košili? Já myslel, že ji dávno vyhodila a ona ji stále má. Zaposlouchávám se do textu písně.

Už je to marný
šel přece bůh ví kam.
V tom co je zkalený
já se nechytám.
Je ze mě zombie
a nic mi nechybí.
Nic nenacházím
ani nic necítím.

Žádný další milování
s ním.
To já ho nezměním.
Žádný další milování
znát.

Tak odolávám.
A odolávám.
Abych vůbec nechtěla ho zpátky.
To nepomáhá.
To nepomáhá.
Mně jenom tak víc a víc se stýská.
Tak odolávám.
A odolávám.
Abych vůbec nechtěla ho zpátky.
To nepomáhá.
To nepomáhá.
Mně jenom tak víc a víc se stýská.

Je ze mě zombie.
Jsem jen svý cameo.
Mý stopy blouděj
a nikam nevedou.
Přitom, že dýchám
to ani náhodou.
Mám nohy v džínách
a hlavu pod vodou.

Žádný další milování
S ním.
To já ho nezměním.
Žádný další milování.
Znát.

Tak odolávám.
A odolávám.
Abych vůbec nechtěla ho zpátky.
To nepomáhá.
To nepomáhá.
Mně jenom tak víc a víc se stýská.
Tak odolávám.
A odolávám.
Abych vůbec nechtěla ho zpátky.
To nepomáhá.
To nepomáhá.
Mně jenom tak víc a víc se stýská.

Neplachtím, neletím.
Jak tu duši zalepím.
Uchází, splaskává.
Jako zombie prohrává.
Neumí nechtít s tebou být.
Možná jednou, jednou,
jednou, jednou, jednou,
jednou, jednou, jednou,
jednou, jednou.

Oooohoooooooo
Uuuuuuuuuuuu
Oooooooooooo

Tak odolávám.
A odolávám.
Abych vůbec nechtěla ho zpátky.
To nepomáhá.
To nepomáhá.
Mně jenom tak víc a víc se stýská.
Tak odolávám.
A odolávám.
Abych vůbec nechtěla ho zpátky.
To nepomáhá.
To nepomáhá.
Mně jenom tak víc a víc se stýská.

Přijde mi, jako by zpívala o nás. Vidím na ní, že je smutná, a tentokrát za to můžu já. Zvedám se a jdu blíž k pódiu, abych na ni lépe viděl. A v duchu tajně doufám, že si mě všimne. Ale to už začíná zpívat další píseň.

Najednou se usmívá, odchází z pódia a já slyším, jak se tam o něčem baví. Vrací se zpátky a začíná zpívat jinou písničku.

Hej, slyšíš jak to bouchá,
to pro jednoho koho znám,
koho znám, koho znám jé.

To bouchá moje touha,
to já mám srdce dokořán,
tak ať,
a už v tom lítám,
s tou, s tou ou, ou.
Táhne mě všechno za tebou.

Tak na jiný zapomeň, teď jsem tady já,
žádná víla z pěny zrozená,
světlem i tmou o ou, ou, o ou,
jdu za tebou ou, ou.
Co s tou touhou?

Nevidím, neslyším v tobě ztracená,
pátým pádem vysvobozená,
světlem i tmou o ou, ou, o ou,
jdu za tebou ou, ou.
Co s tou touhou?

(Touhou, touhou) touhou.

Na vlastní nebezpečí ty se do toho zamotáš,
zamotáš, zamotáváš.
Nás dva nic nevyléčí,
já tobě ty mě propadáš,
s ní se nezahrává.
Lžou, lžou ou, ou,
nám ti co prej s ní bojujou.

Tak na jiný zapomeň, teď jsem tady já,
žádná víla z pěny zrozená,
světlem i tmou o ou, ou, o ou,
jdu za tebou ou, ou.
Co s tou touhou?

Nevidím, neslyším v tobě ztracená,
pátým pádem vysvobozená,
světlem i tmou o ou, ou, o ou,
jdu za tebou ou, ou.
Co s tou touhou?  

Tančí u toho, ale u refrénu se jí smekne noha a já vidím, že padá. Rychle přiskakuju, abych ji chytil, což se mi daří. Chvilku se trochu diví, ale nakonec zpívá v mém náručí.