Mystery Life

Oživení paměti - SR

Jamie jela do práce. Nebyl jsem nijak nadšený, že pracuje zrovna pro Starka, ale chtěla to. S tím jsem nemohl nic dělat, obzvlášť když má někdo tak tvrdou hlavu jako Jamie. Jelikož už se nějaký čas další základna HYDRY neobjevila, měl jsem volno. A hodlal jsem ho využít k tomu, abych Jamie připomněl ty hezké chvilky, které jsme spolu zažili. Nemyslím zrovna to, jak Avengers zjistili, že jsem ji požádal o ruku a jejich následné reakce. To nebyla hezká chvilka, spíš hrůznostrašná. Však mi rozumíte, jaké hezké chvilky myslím. Nechci na Jamie nějak tlačit, ale chci ji ukázat, že mě se bát nemusí. Nebo musí? Nejsem teď stejný jako Erik? Taky mu šlo jenom o to jedno. Nejde mi taky jenom o to se s ní pomilovat? Můžu jí tvrdit, že mi to nechybí, ale opak je pravdou. Nepoznávám se. Takhle jsem se nikdy nechoval. Dokud jsem nepoznal, jak krásné je to spojení muže a ženy, považoval jsem to jen za prostředek ukájení chtíče. Jenže teď mě chtíč ovládal víc než kdy předtím. A to to byly teprve dva měsíce, co jsme spolu naposledy spali. Po tom, co odjeli její rodiče, se vrátila do své ložnice a já její rozhodnutí chápal, i když se mi po její přítomnosti v mé posteli značně stýskalo. S myšlenkami na ni, jsem začal vařit.

„Páni, tady to voní jako v nějaké luxusní restauraci."

Pomáhám ji s taškou a vedu ji k jídelnímu stolu.

„Jen doufám, že to bude k jídlu."

Stavím před ní lososa s bramborovo-mrkvovým pyré. Vše vlastní výroby. Nalévám jí bílé víno.

„Ty si nedáš?"

„Ale jo."

Nalévám i sobě, ale sklenička mi přeteče, protože svůj zrak upírám do hlubokého výstřihu její halenky.

„Nemusím ti vidět do hlavy, abych věděla, na jaké dvě věci teď myslíš."

„Co?"

Dokázal jsem se soustředit jen na to, jak se její naditý výstřih z každým nádechem zvedá a s výdechem zase klesá. Jestli takhle chodí i v práci, budu muset Tonymu přinejmenším vypíchnout oči. Pokud už to za mě neudělala Pepper.

„Steve?"

„Je něco špatně?"

„Ty."

„Já?"

„Jo. Když se nekoukáš do mého výstřihu, tak se nimráš v jídle a hrozně se u toho vrtíš."

Kdyby tak jenom tušila, co se mnou dělá. Pomalu se mě zmocňuje panika. Co když se přestanu ovládat? To nesmím dopustit.

„Tony mě potřebuje. Budu muset jít."

„Tony tě potřebuje?"

„Jistě. Něco s HYDROU. Znáš to."

„Tony si právě v Miami užívá s Pepper. K čemu tě tam potřebuje?"

Prohlédla mou lež. Co teď mám dělat?

„Steve, co s tebou poslední dobou je? Jen, co odjeli naši, začal ses chovat divně."

Beze slova sklízím ze stolu. Mám jí říct, jak mě sžírá touha po ní? Ne, nemůžu riskovat, že uteče. 

„Jen jsem o nás přemýšlel."

Její obličej posmutní a začne si hrát s pramenem vlasů, který jí vypadl z jinak perfektního drdolu.

„Chceš zrušit to zasnoubení?"

„Ne. Jak jsi na to přišla?"

„Nejsem teď zrovna ukázková přítelkyně."

Ona si opravdu myslí, že jsem s ní jenom kvůli tomu? Po tom všem? A není to tak? Ne, není. Já ji miluju. Její osobnost, ne její tělo. To je jen sladký bonus. Objímám ji a vtisknu ji polibek do vlasů.

„Jestli si myslíš, že jsem s tebou jen kvůli tomu, jak dobrá jsi v posteli, tak se pleteš. Miloval jsem tě dávno předtím, než jsme spolu začali spát."

Asi jsem raději neměl říkat nic, protože začíná hrozně plakat. Vůbec v ní nepoznávám tu dívku, která mě znervózňovala tím, jak pochodovala kolem mých dveří. Tu sebevědomou holku, která se ničeho nebála. Erik z ní udělal trosku. Ale byl to Erik nebo já? Kdybych ho tenkrát neposlechl... Jenže život není o kdyby... Neumím vrátit čas.

„Neplakej, lásko."

„Já... Vracím ti prstýnek. Nevydržím to, Steve."

„Co?"

„Vidím, že to potřebuješ. Já... Nedokážu to překonat. Hrozně mě to mrzí."

„Ne. Ty nikam nepůjdeš."

„Je to jediný řešení."

„Není. To není vůbec žádný řešení."

„Najdeš si nějakou jinou holku, se kterou můžeš spát. Nedělej mi to ještě těžší, než to je."

Chytnu ji ještě pevněji s odhodláním, že ji už nikdy v životě nepustím. Rozpouštím ji vlasy a zanořuju do nich obličej. Voní po levanduli.

„To dole spraví studená sprcha, ale na zlomený srdce lék neexistuje."

„Steve..."

Zvedám ji do náručí. Ona se mi chytá kolem krku a brečí mi na ramenu. Nesu ji do jejího pokoje.

„Já bych radši k tobě."

„Takže už utíkat nebudeš?"

„Ne."

„Nechceš sem vlézt taky?"

Leží ve vaně plné pěny a já sedím vedle ní na bobku.

„A ty bys mě tam chtěla?"

„Je tu trochu moc místa."

Místo reakce se začnu svlékat a vlezu si k ní. Voda je krásně teplá. Cáká na mě a já jí to oplácím.

„Nech toho."

„Ty sis začala."

„Mám si začít?"

Zvedá se a sedá si mi na klín. Bojím se, že svou reakci neukočíruju. Jenže to už mě začíná líbat. Nejdřív na rty, pak pokračuje po krku na klíční kost.

„To se mi líbí."

„Jo, to cítím."

V tu chvíli se mi veškerá krev nahrne do obličeje. Jamie se ale jenom usměje a dá mi pusu na nos.

„Já myslela, že už jsi po všech těch milováních pochopil, že se nemáš za co stydět."

„Jenže tehdy to bylo, řekněme, žádoucí."

„A teď není?"

„Ne. Sotva jsem tě tu udržel, nemůžu tě nechat utéct jenom kvůli tomu, že se neovládnu."

„Uznávám, že to nebyl zrovna nejchytřejší plán. Poslední dobou jsem nějaká divná. Omlouvám se."

Než stačím cokoliv říct, líbá mě a to tak nenasytně, že se začne na mém klíně nadzvedávat. Umíte si vůbec představit, jaká jsou to muka? Jenže já už se přestávám ovládat a chytám ji za tu její dokonalou prdelku a přisunuju si ji ještě blíž.

„To bychom neměli."

„Co bychom neměli, Steve?"

Při těch slovech mě hladí tam dole. 

„Tohle. Oba víme, jak to vždy končilo."

„Asi potřebuju oživit paměť."