Mystery Life

Výjimka potvrzuje pravidlo - SR

„Nechápu tě."

Odsunuju ji ze sebe a vylézám z vany. Co to do ní zase vjelo? V rychlosti si natahuju boxerky a odcházím do svého pokoje. Padám do postele a přemýšlím. A ne, nepřemýšlím o tom, jak se zbavit své erekce, nebo sem dostat Jamie, i když s ní to souvisí. 

„Můžu dál?"

„Když řeknu ne, tak odejdeš?"

„Zkus to."

„Ne."

„Smůla, nikam se nechystám."

Sedá si vedle mě na postel. Má na sobě pyžamo. Teda vlastně to je moje triko a trenky, takže to je moje pyžamo. Zanořuju obličej ještě víc do jednoho z polštářů.

„Steve, myslím, že je na čase si promluvit. To, co se mi stalo..."

„Se stát nemuselo, kdybych zase neutekl. Vždy, když odejdu, on ti ublíží. A proč? Protože jsem vůl! Ano, slyšela jsi správně. Jsem kretén, který tě poslal přímo do chřtánu toho hajzla! Možná jsem chtěl, aby ses se mnou dnes milovala, bože, jak moc já to chtěl, ale nejde to."

„Ty jsi hrozný, Steve. To si pravdu myslíš, že za všechno špatné na světě můžeš zrovna ty? Ty můj blázínku..."

Hladí mě po vlasech a já v duchu prosím Boha, aby Stark našel nějakou základnu HYDRY a vysvobodil mě odsud. 

„Steve, už jsi hodinu nepromluvil. Dej mi aspoň nějaký znamení, že jsi se v tom polštáři nezadusil."

„Hm."

„Tak nejdřív na mě křičíš a teď zase nemluvíš? Já se v tobě nevyznám."

„To já se nevyznám v tobě! Po večeři se se mnou rozcházíš kvůli tomu, že se se mnou nechceš milovat a za chvíli mě div neošukáš sama?! Já ti nerozumím a obávám se, že ti nikdy rozumět nebudu."

„Mám to brát jako rozchod?"

„Ber si to, jak chceš."

„Ty opravdu nerozumíš ženám, Steve."

Odchází pryč a já jenom slyším, že vzlyká. Jak rád bych ji objal, ale nejde to. Dokud jí nezačnu rozumět, bude lepší, když se od ní budu držet dál. Vím, že jsem předtím říkal něco jiného, ale takhle to pro ni bude opravdu lepší. Mohl bych ji ublížit stejně jako Erik, jenže v mém případě by to bylo stokrát horší, protože ji miluju a ona by mi to nikdy neodpustila. A i kdyby ano, já bych si to nikdy nepřestal vyčítat.

„Tak já jdu."

„Dávej na sebe pozor."

„To už není tvoje starost."

„To, že tě od sebe odháním, ještě neznamená, že tě nemiluju."

„Kdybys mě miloval, nenechal bys mě odejít. Stejně jako předtím."

„Můžu ti v tomhle stavu ublížit ještě daleko víc, než on."

Najednou se začíná smát a já vůbec nevím čemu.

„Co je tu k smíchu?"

„Jen jsem si na něco vzpomněla."

„Na co?"

„Na to, jak jsem tě poprvé viděla."

„Myslíš ťukání na hrudník?"

„Ne. Když tě rozmrazili, chodila jsem za tebou a mluvila na tebe. Pomalu jsem cítila, že k tobě něco cítím. Ten den, co jsi se vzbudil, jsem k tobě přišla, vzala tě za ruku a řekla ti, že v tomhle stavu ti můžu ublížit daleko víc než nějaký Skull. Odcházela jsem s přesvědčením, že tě už nechám. Jenže ruka osudu, tvoje ruka, byla jiného názoru."

„Proč jsi mi to nikdy neřekla?"

„Co? Že jsem si s tebou povídala, ačkoliv jsi mě nemohl slyšet? Že jsem se zamilovala hned, jak jsem tě uviděla na té fotce ze složky? Že jsem si to hrozně dlouho nechtěla připustit? Že jenom to, že tě miluju a vím, že ty to máš stejně, trošku zmenšuje můj strach ze sexu, protože vím, že bys ke mně nikdy nebyl hrubý? Že miluju, když jenom ležíš a nehýbeš se? Co ještě chceš slyšet?"

„Otázkou je, co chceš slyšet ty?"

„Já?"

„Ano. Miluju tě a nikdy bych ti vědomě neublížil, ale když se nechám ovládat chtíčem, nemusel bych to, že ti ubližuju, vnímat. O to mi jde. Ten chtíč je totiž už i nad moje síly."

„Pojď ho zmenšit."

Jelikož jsem stál jen několik kroků od ní, nečinilo jí žádný problém na mě skočit a obmotat svoje nohy kolem mého pasu. Začala mě líbat na krku a já cítil, že mi začínají být kalhoty v rozkroku dost těsné. To už mě ale Jamie svléká a líbá a já se nebráním. Chci se vůbec bránit? Nechci. Zcela se oddávám tomu, co se mnou dělá, jejím rtům na svém těle, které putují směrem dolů, až se zastaví...

„Co to děláš?"

„Uvidíš."

Bere ho do pusy a saje ho a přejíždí po něm jazykem. Nechápu, co to dělá, ale mé hlavě se to ani za mák nelíbí. Tělo je ovšem jiného názoru, protože po chvíli téhle jazykové hry jí vrcholím do pusy.

„Co jsi to dělala?"

„Nelíbilo se ti to?"

„To bych neřekl."

Červenám se. Líbilo se mi to až moc. Stále cítím její pusu a co teprve ten její hbitý jazyk. Ty myšlenky mi jenom navozují další erekci.

„Teď bych opravdu ráda věděla, na co myslíš."

„Na tvou pusu."

„Měl by ses oblíknout. A dát si studenou sprchu."

Místo toho, abych šel poslušně do koupelny, blížím se k ní a stahuju ji triko a trenky, takže je přede mnou úplně nahá.

„Jsi nádherná."

Pomalu ji svým tělem natlačuju na postel, do které spadne. Pomalinku ji líbám a hladím ji ty překrásná prsy, díky čemuž vzdychne.

„Nejdu na to moc rychle?"

Místo odpovědi mě vášnivě líbá a dostává mě na lopatky.

„Právě jsem položila Kapitána Ameriku. To bych si měla někam zapsat."

Chci nás přetočit zpátky, ale ona mě zastavuje.

„Dnes tu velím já."

Po těch slovech mě pomiluje a zbývající noc to děláme na střídačku ještě několikrát.