Mystery Life

Věk minimalizace

Ráno jsem se pomalu vykradla z postele, abych nevzbudila toho ožralu, co spal vedle mě. Vzala jsem si ze skříně krátkou sukni a halenku s dost odvážným výstřihem. To by na Tonyho mohlo zapůsobit. Sky už seděla oblečená na židli a jenom čekala, až ji udělám něco k jídlu. Neměla jsem náladu, takže jsem sáhla po prvních cereáliích, které v poličce byly. Naštěstí Sky zrovna tuhle značku milovala, takže to do sebe během chvilky naházela a my jsme tak dnes výjimečně neměly zpoždění.

„Tak se hezky uč a žádný vylomeniny, rozumíš?"

„Spolehněte se, madam. Vše bude v naprostém pořádku."

S úsměvem od ucha k uchu mi zasalutovala a odběhla do školní budovy. Kdo ji tohle naučil?

„Slečno Rýdlová?"

„Co potřebujete, Penny?"

„Já jen, že se po vás sháněl pan Stark."

„Nebojte, jdu hned za ním."

Rychlostí blesku jsem vyběhla těch dvanáct pater, které mě dělily od Tonyho kanceláře. Mimochodem Stark Tower má výtah, ale já ho upřímně nenávidím, jelikož hlas oznamující patra jsou Tonyho oplzlé řečičky.

„Co jsi mi chtěl, Tony?"

„Jen jsem se chtěl zeptat, jak jsi daleko se svým projektem."

„Můžeme přikročit k testování na lidech. Myší i prasečí kůži to zvládlo dokonale."

„To rád slyším. Myslíš, že by tak šlo vyrobit celé tělo?"

„Nejspíš ano. Tony? Co máš za lubem?"

„Nic. Jen mě to zajímalo."

„Fajn. Až přestaneš být ředitelem, potřebovala bych s tebou o něčem mluvit."

„O čem?"

„Ne. Absolutně nepřichází v úvahu."

„Ale Tony..."

„Řekl jsem ne a za tím si stojím. Jak tě taková šílenost vůbec napadla?"

„Prostě jsem si řekla, že když to tvůj otec dokázal sestavit ve velikosti místnosti, že jeho syn, který je mimochodem daleko schopnější, to zvládne ve velikosti dámské kabelky. Nemyslím zrovna psaníčko, ale normální dámskou kabelku."

„Zbláznila ses. Jsi totální magor."

„Souhlasím. Jsem totální blázen do Steva, tvého přítele. A on umírá, Tony. Pokud je tu jen sebemenší šance na to, že mě bude štvát svým občasným puritánstvím a věčným moralizováním ještě 50 let, chci ji využít. Chápeš?"

„Říkala jsi, že starouš umírá?"

„Jo, Tony, umírá. A já nevím, kolik má ještě času, takže mi koukej pomoct, nebo tě k tomu donutím třeba násilím."

V tu chvíli, kdy mi z rukou vylétnou blesky, celá místnost, co místnost, celá budova a s ní i půlka New Yorku, zhasne.

„Hej, v klidu. Pomůžu ti, jen přestaň být tak děsivá."

Když se opět rozsvítí, Tony si z čela utře krůpěje potu.

„Máš nějakou představu o tom, jak by to mělo vypadat?"

„Viděl jsi někdy přenosnou UV lampu?"

„To by mělo jít."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mezitím se Steve vydává pro Sky do školy

Nechápu, co ta holka vyvádí, že sedí v ředitelně. Já takový teda nebyl... Vlastně počkat... V ředitelně jsem se také dost často objevoval, zvlášť, když jsem se někoho zastával. Nebo jsem tam prostě jen šel s Buckym počkat na jeho mámu, protože se mi nechtělo jít domů sám. Jenže to už je dávno.

„Ahoj, Steve."

„Sky! Co jsi vyváděla?"

„Myslela jsem, že přijde její opatrovnice, slečna Rýdlová."

„Jsem její snoubenec, pan ehm Roosevelt?"

„No, nezbývá mi, než vám věřit, pane Roosevelte. Pojďte se mnou."

Jdu za tou ženou, ze které mám respekt i já. Vede mě do nějaké kanceláře a ukazuje na jedno ze dvou křesel. Sama si sedá na opačnou stranu stolu.

„Tak, pane Roosvelte... Skylark dnes opět předvedla, že je to dítě ulice, které do tak prestižní školy jakou je Howardská základní škola, rozhodně nepatří."

„Co provedla?"

„Vyvolala konflikt, který pak řešila s použitím násilí."

„Mluvíte jako by snad vyhlásila další světovou válku."

„Nemělo to k tomu daleko. Skylark chlapce zmlátila takovým způsobem, že musel na ošetřovnu."

„A důvod?"

„Zlomila mu nos a vyrazila přední zuby."

„Ptal jsem se, proč ho řekněme udeřila."

„Ten chlapec se měl údajně slovně trefovat do jisté dívky. Nic víc nevím."

„A vy se divíte, že mu vrazila?"

„Na naší škole násilí netolerujeme. Nevím, kam jste chodil vy, ale domnívám se, že takovéto vyřizování problémů se netoleruje nikde."

„Chodil jsem na takovou školu, kde zastání se ustrkovaného nepovažovali rovnou za trestný čin."

„Pak vám mohu doporučit přesunutí Skylark do vaší školy. Z této školy je nepodmínečně vyloučena."

„To jsem rád, protože bych ji odsud stejně vzal, když si ani neumíte zjistit, jak se jmenuje snoubenec její opatrovnice, přestože jsem uveden v papírech jako osoba, která může slečnu Rýdlovou zastupovat, pokud se ona nebude moct dostavit. Má úcta."

Prásknul jsem té dámě dveřmi. Ještě štěstí, že nemám svou normální sílu, protože bych je vyrval z pantů, jak se ve mně vaří krev. Beru Sky za ruku a do druhé beru její tašku.

„Jak to dopadlo?"

„Nebudeš sem chodit. Jen chci slyšet, jak to bylo."

„Sophie, to je moje kamarádka, v jídelně řekla, že má z Avengers nejradši tebe. No a Carl, to je kluk z druhého stupně, se jí začal smát. Říkal o ní i o tobě hnusné věci, tak jsem k němu přišla a párkrát jsem mu vrazila. Snažila jsem se mu to vysvětlit, ale neposlouchal."

„To nevadí. Udělala jsi dobře. Nesmíme nechat silnější týrat slabší."

Celou cestu domů jsem přemýšlel, co bude se všemi těmi dětmi, které ke mně vzhlíží jako hrdinovi. Teprve teď jsem si uvědomil, že v jejich očích jsem někým jiným, někým lepším. V jejich očích nezabíjím, ale chráním. Jenže ty dny jsou už pomalu pryč.