Mystery Life

Stáří starost - SR

Poté, co jsme se vrátili se Sky domů, jsem byl tak unavený, že jsem si musel jít lehnout. Já, který jsem kolikrát nespal několik dní, jsem byl po takové krátké procházce unavený jako kotě.

Probudil jsem až druhý den, jak jsem zjistil po tom, co na mě hopsla v osm hodin Sky s tím, že ji dnes mám hlídat, protože Jamie musela nutně do práce. Dost neochotně jsem teda vstal a šel do koupelny. Při pohledu do zrcadla jsem se ale zhrozil. Netušil jsem, že to stárnutí půjde tak rychle. Rychle jsem oholil prošedivělé vousy a šel jsem do kuchyně za Sky.

„Co ti je, Steve? Jsi nemocný?"

„Ne, zlatíčko, já nejsem nemocný. Jen jsem unavený."

„Opravdu?"

„Opravdu. Co bys ráda dělala?"

„Chtěla bych si povídat."

„Tak dobře. Dojdu se převléknou, zatím počkej na gauči. Souhlas?"

„Jasný!"

Sedám si v teplácích a triku, které je mi dost volné, protože už sérum vzdalo svou práci obnovy buněk, vedle Sky.

„O čem si budeme povídat?"

„Jak jsi poznal Jamie?"

„To bylo tak... Postával jsem ve svém bytě, protože mě znervózňovalo, jak před mými dveřmi někdo hrozně nervózně přechází sem a tam. Šel jsem otevřít a přede mnou stála dívka a klepala mi na hrudník. Byla tak nervózní a roztomilá. Nikdy jsem nikoho takového neviděl. Do té doby jsem s žádnou ženou tak dlouho nemluvil a ani mě žádná tak dlouho neposlouchala. Druhý den jsem ji poslal květiny a byli jsme spolu v kavárně. Asi to vlastně bylo naše první rande, ale myslím si, že ona mě v té době ještě neměla ráda."

„A ty jsi ji měl rád?"

Zamyslel jsem se.

„Tenkrát jsem si myslel, že ne. Ale dnes už vím, že jsem se do ní zamiloval na první pohled. Vlastně jsem ji prý viděl ještě dřív než před těmi dveřmi.

„Kdy?"

„Srazil jsem ji na chodbě. Měla kvůli mně otřes mozku."

„Páni. Ty se nezdáš, Steve."

„Ještě něco chceš vědět?"

„První pusa?"

„Tu jsem jí dal v zábavním parku. Šli jsme na pár atrakcí a poslední byl strašidelný zámek. Na konci té jízdy se Jamie hrozně lekla a skončila v mém klíně. A pak to není pro děti."

„Aha. A kdy jste spolu začali chodit?"

„Já ani pořádně nevím."

„Steve?"

Dojídáme spolu čokoládový pohár, který na mně vyškemrala po obědě.

„Další otázka?"

„Ty jsi doopravdy Kapitán Amerika?"

„Na tuhle otázku už odpověď dávno znáš, ne?"

„To jo, ale nechápu tvůj věk."

„To asi nikdo. Kuc, kuc, kuc."

„Jsi v pořádku?"

„To nic není. Jen se dojdu umýt."

To nic nebylo nic. Na mé dlani se totiž objevila krev. Opravdu už mi mnoho času nezbývá. Rychle jsem ji smyl a šel zpátky.

„Povídej mi ještě něco."

„A co by to mělo být?"

„To je jedno, tati."

To poslední slovo se mi zaryje hluboko do srdce. Myslel jsem si, že ho nikdy neuslyším, že už ho ani slyšet nechci, ale ty dvě, Jamie a Sky, mi ukázaly, že je tu stále jeden důvod, za který by se mělo bojovat. Za rodinu. 

Povídáme si až do příchodu Jamie. Ta je dnes celá rozjařená a jenom se na mě usmívá. Tuší, že jsou to poslední dny, kdy ji můžu políbit a stisknout v náručí? Nejspíš ne. Jelikož jsem unavený, a to jsem dneska vlastně nic nedělal, jdu si lehnout poměrně brzy. Během pár minut samozřejmě usínám, takže nevím, kdy si šla lehnout Jamie.

Když se ráno probouzím, vedle mě je prázdno. Jamie má zřejmě zase nějakou práci. Nevadí, uděláme si se Sky hezký den. Koukám se na mobil, abych zkontroloval čas, když vidím, že mám 15 zmeškaných hovorů od Tonyho. Okamžitě mu volám zpět.

„Co se děje, Tony?"

„Našli jsme Strakera."

„Hned jsem tam."

V kuchyni nacházím vzkaz, že Jamie je v Avengers Toweru a Sky že má Cale se Samem. Házím na sebe uniformu, beru štít a bez zastavování se v koupelně vycházím vstříc své zřejmě poslední misi.

KONEC