Mystery Life

Oranžové štístko

Když jsem se ráno probudila, nutno dodat, že jsme v noci dělali všechno možné, jen nespali, Steve už byl dávno někde v čudu. Jak jsem zjistila z lístku na ledničce, musel vyřídit nějakou akcičku. Takže já jsem si mohla v klidu vychutnat svůj ranní šálek kávy. Pak jsem se šla převléknout. Vzala jsem si sukni s vysokým pasem a do toho bílou košili. Rychle jsem si nazula lodičky a šla jsem k Avengers Tower, mému dočasnému pracovišti.

Vzlyk. 

Šla jsem okolo jedné z mnoha tmavých uliček, když jsem slyšela, jak tam někdo vzlyká. Ačkoliv dost nerada, šla jsem se podívat, jestli tam někdo někomu neubližuje. Na zemi tam seděla malá holčička a usedavě plakala, protože měla odřená obě kolena a celkově byla celá pošramocená. Na sobě měla oranžové triko, které ji bylo velké, stejně jako béžová kšiltovka, zpod které ji trčely kudrnaté světle hnědé vlasy. Rifle byly celé ušmudlané a potrhané. 

„Ahoj."

Místo odpovědi to malý pískle začalo utíkat. Běžela jsem za ním, což mi v té úzké sukni a na vysokých podpatcích bylo značně obtížné. A, protože jsem šíleně nešikovná, po pár metrech jsem upadla. Samozřejmě mě nenapadlo nic jiného, než se začít smát. To zastavilo do té doby utíkající dítě.

„Vidíš? Jsme na to stejně. Taky mám odřené koleno."

Přišla ke mně a dost nedůvěřivě si mě začala prohlížet. Pak mi pofoukala koleno, sedla si a podala mi svou nožku.

„Tady jenom pofoukání jako u mě nestačí."

Zamračí se na mě. Já to s dětmi prostě moc neumím.

„Já jsem Jakuba, ale všichni mi říkají Jamie. A jak se jmenuješ ty, princezno?"

„Skylark."

Usměju se na ni.

„Máš někde maminku nebo tatínka?"

„V nebíčku."

Aha. Tohle bude těžší, než jsem si myslela.

„Ty jsi odněkud utekla?"

Mračí se na mě a dává si vzdorovitě ruce na prsa. Tak s ní si už moc nepokecám. V tom k nám přibíhá nějaký kluk a Skylark se za mě schovává.

„Vylez, ty šmejdko. Máš ještě práci, zapomněla jsi?"

Drží se mé sukně. Když se jí podívám do hlavy, vidím, že ten kluk ji nikdy nedělal nic dobrého. Nutil ji krást a půjčoval ji svým kamarádům na hrozné věci. 

„Neboj se. Ochráním tě."

„Jak?"

Nechávám z rukou vytrysknout elektřinu, což toho hajzlíka vyděsí a zdrhá až se mi práší za patami.

„Tak, Skylark, mi teď spolu navštívíme takové hodné pány a oni ti pomůžou, ano?"

„Jak jsi to udělala?"

„Kouzlo."

„Ukážeš mi ho ještě?"

Rozhlížím se, jestli kolem nikdo není, a utvářím na své dlani malou energetickou kouli, kterou jí dávám na její nataženou ručku.

„Páni."

Koule mizí, ale ty jiskřičky v jejích očích přetrvávají. Tedy dokud nedojdeme na policejní stanici.

„Co s ní teď bude?"

„Dětský domov. Táta se upil k smrti, máma zfetovala. Jiné příbuzné nemá, takže je to jasný případ. Je sice roztomilá, ale nemá moc velkou šanci na to, že si ji někdo adoptuje. Dneska chtějí všichni mimino, ne dvanáctiletou slečnu s kriminální minulostí."

Dívám se na tu rozčepýřenou holčinu. Nemůžu ji přece nechat zavřít někam, kde se jí o hezkém dětství může leda tak zdát.

„Co bych musela udělat pro to, abych si ji mohla odvést s sebou?"

„Vy jste paní ředitelka?"

„Říkala jsem ti, že jsem Jamie a to stále platí. A nejsem ředitelka. Proč si to myslíš?"

„Protože do téhle budovy chodí samí ředitelé. Aspoň Tomi to říkal."

„Tady pracuje můj kamarád. Bude se ti líbit."

Vstupujeme do výtahu, kde se ozve JARVISův hlas.

„Vítám vás, slečno. Koho jste si to s sebou přivedla?"

„Kdo to mluví?"

„Skylark, to je JARVIS, JARVISi, to je Skylark. Hodlám ji adoptovat."

„V tom případě vám přeji hodně štěstí. Pan Stark už vás očekává."

„Páni!"

„Líp bych se nevyjádřila."

Stojíme uprostřed Tonyho dílny. Usazuju Skylark na jednu volnou židli a dávám ji pár šroubků a plíšků, aby si mohla hrát.

„A já myslel, že si JARVIS dělá prdel. Ty jsi sem fakt přitáhla dítě?"

„Pane, dovoluji si vás upozornit na váš slovník. Nachází se tu slečna Skylark."

Jmenovaná se otočí a upře svoje modrá očka na příchozího strejdu. 

„Já jsem Skylark a ty?"

„Tohle je strejda Tony a hrozně rád tě poznává, že?"

Tony jen pokyvuje hlavou a bere do ruky to, co ta malá princezna vytvořila. Vypadá to jako morče. Plně pohyblivé morče.

„Jak jsi to udělala?"

„Mám ráda šroubky."

Tony si to morčátko podrobně prohlíží a potom si mě bere stranou.

„Dej ji trochu do pořádku, aby tady mohla zůstat. Takový talent jsem viděl naposledy u sebe."

„Tak díky, Tony."

„Rogers už to ví?"