V Těle Démona

6. Trénink

Ráno mě vzbudila příjemná vůně, která se linula z jídelny. Vstala jsem, vzala si župan a sešla dolů. Rin ještě spal na gauči a tak jsem prošla do jídelny. Za sporákem stojí Viki a vedle sebe má talíř s hromadou palačinek. „Dobré ráno. V kolik jsi vstávala?" „Asi v sedm." najednou kouknu na hodiny bylo něco málo po osmý. S Viki jsme si sedli, začali jíst hromadu palačinek a povídat si. Asi hodinu po tom se vzbudil Rin. Chvilku jsme tam seděli mlčkyy než se ozval Rin:„Co takhle si trochu za trénovat??" chvilku jsem na něj jen koukala, než mi došlo ve chce. „Jako tréning moji magie? " jen kývnul. Chvíli jsem nad tím jen přemýšlela, ale pak když jsem se koukla na Viki a viděla její zářící úsměv, tak jsem souhlasila.

Vyběhla jsem nahoru do pokoje se převléct. Pak jsme se sešli vzadu na zahradě. Viki si přinesla židli a udělala si popcorn. Vypadalo to jako by se připravovala na nejlepší film všech dob. To já oproti ní byla docela vyděšená.

Pak přišel Rin, chvíli jsme si jen povídali o magii a pak začali.
Nejdřív jsem dělala jen levitaci věci, on si mezi tím všechno zapisoval, trochu mě to znervózňovalo. Pak jsem měla skusit, aby levitovala Viki. Chvíli jsem na něj nevěřícně koukala. To Viki šťastně nadskočila a začala pobíhat po zahradě, jak malé dítě o vánocích.

Po pár minutách když se ona uklidnila a já přesvědčila k tomu, že to zvládnu, jsme začali. Viki se nedočkavě třásla, Rin ji řekl ať popisuje to jak se cítí. Nejdřív jsem ji jen zvedla tak, aby dosáhla na špičkách a tak ona začala popisovat: „Cítím se hrozně lehká, brní mi konečky prstů a mám motýli v břiše. " při tom se hrozně smála. Po chvíli už to vypadalo, že si zvykla, tak jsem jí vznesla trochu víc. Nebylo to tak těžký jak jsem čekala. Po chvíli jsem to zvládala, už bez většího soustředění a tak jsem ji nechala vyset půl metru nad zemí (kdyby něco aby se jí nic nestalo) a zaměřila jsem se na Rina. Nejdřív si toho nevšiml, jelikož si pořád něco zapisoval. Jenže když už byl ve stejné výšce jako Viki, tak jsme se začali obě smát a on začal křičet ať ho dám dolů.

Po dlouhém přemlouvání, jsem je pustila dolů oba. Viki sice moc nechtěla, ale chtěli jsme jit do restaurace, jelikož už byl čas pozdního oběda.

V jídelně jsme si povídali jak mi to šlo. Rin mi tam říkal nějaké výsledky, ale já ho stejně moc neposlouchala, měla jsem po tom hrozny hlad. S Viki jsme si objednali to největší menu co tam bylo. Místo toho Rin, si dal jen nějaký těstoviny.

Po jídle jsme šli domů, teda Rin šel a já s viki jsme se za ním spíš potáceli. Tak v půlce cesty k mému domů jsem si všimla, že se Rin začal chovat divně, očividně si toho všimla i Viki, jelikož se začala hrabat v kabelce a vypadalo to, že něco hledá.

Najednou jsem zase slyšela ty kroky. První věc co mě napadlo byli se zaměřit na ty dva vedle mě. Jediný o čem jsem si byla jistá, že určitě dokážu byla levitace. Začala jsem se připravovat na to, že bych je vznesla a postavila na střechu jednoho z paneláku vedle nás. Viki si toho všimla, jelikož zpevnila své tělo, aby mi to šlo lépe. Místo toho Rin si toho asi ani nevšiml, jen trochu zpomalil.

Já vím jsem hrozná. Otevřený konec zase :D tentokrát to ale není, že bych chtěla spíš proto, že odjíždím s rodinou do zahraničí a tohle vydávám ještě na datech v mobilu těsně před hranicemi.