V Těle Démona

9. Dopis

Zvedla jsem ho a četla nahlas: „ Ztracení tvých přátel démonů + snaha o tvůj únos + to že jsi podkala Rina a Viki to vše má jednu spojitost."

Když jsem dočetla, všichni jsme na sebe chvilku koukali jako kdybychom se vydělí poprvé.

Po chvíli odpověděl Rin: „Je sice pravda, že já tu jsem jen díky tomu, že se tu ztráceli démoni, ale nejde mi do hlavy to s tou Viki." po tomhle zase začalo to trapné ticho. Přerušilo ho až kručení mého břicha. Všichni jsme se trochu pousmáli a beze slov šly do kuchyně. Tam si udělali něco k jídlu a šli jsi lehnou za tu dobu jsme vůbec nepromluvili.

Ráno jsem trochu zaspala a tak toho DE*ILA Rina nenapadlo nic lepšího lež mě vzbudit vodou... Bohudík byla teplá. Po mém nepříliš hezkém probuzení jsem začala běhat s polštářem po pokoji a řvát: „Já tě zabiju, Rine. " po chvilce běhání jsem ho vyhnala na chodbu a šla se převléct. V kuchyni na mě už čekala snídaně a jelikož byla moc hezká na to, aby jí zvládl udělal Rin, hned jsem byla šťastnější, že mám v domě i někoho kdo něco umí. Děkuji Viki.
Po dost dobře snídani jsme všichni vyrazili do školy. Nejdřív to vypadalo jako normální den. Bohužel nebyl. Hned jak jsme přišly do třídy někdo po mě hodil houbu. Asi si myslí, že teď, když se bavim i s normálním lidma, budu hodnější. Tak to se dost spletli a díky Rinově budíčku, jsem neměla ani moc dobrou náladu. Hned jakmile se všichni začali smát, že mě to trefilo. Rin s Viki rychle utekli že třídy. No ono když začne levitovat všechno co není přibitý, tak kdybych to nedělala já, tak taky uteču.

To mi připomíná, musím se naučit už i něco jiného než levitaci. Po chvíli kdy všechno létalo. Ke mě přišla Viki dala mi ruku na rameno a řekla něco, čím mě úplně odrovnala: „Těm holkám jde vydet pod sukni." V tu chvíli jsem vyprskla smíchy, všechno položila na své místo a šla si sednou. Samozřejmě na mě všichni koukali, ale aspoň ví, že si nemají zahrávat s démonem.

Zbytek školy proběhl bez nějakých větších problémů. Teda až na to, že když jsme vycházeli ze školy. Tak si před nás stouplo asi patnáct žáků. Samozřejmě se chtěli prát. Nakonec to skončilo tak, že s Viki a Rinem jsme si dali závod kdo dřív vyřídí svých pět. Vyhrála Viki, která tam naběhla všem dala ránu, každému z jiného bojového umění a začala se smát. Já s Rinem jsme skončili na stejno. Mojich pět dělalo velice dlouho hvězdy ve vzduchu a ti Rinovi prostě dostali před držku. Pak jsme všichni šly domů. Abych to upřesnila, ke mě domů, kam se už nastěhovala Viki a nějakým způsobem už i Rin. Mě to ale nevadí, aspoň už nejsem doma sama.

Když jsme vešli udělali si popcorn a šly se koukat na film. Byl to takový odpočinkový den.

Všichni jsme usnuli na gauči. O mě se opírala Viki a já byla v Rinově náruči. Bylo fajn říct si, že mám zase rodinu. A s touhle myšlenkou jen upadla do hlubokého spánku.

Bohužel můj spánek narušila noční můra. Zdálo se mi, že vidím moje staré kamarády. Jak na mě volají, nevím co volali. Najednou se u nich objevili 3 postavi, které drželi Rina a Viki oba zmlácený a v bezvědomí.
Najednou mě probudil Rin s jeho ustaraným obličejem. Chvilku jsme tam jen tak seděli a on mě objímal, bylo to příjemné. Až do chvíle než jsem si všimla Viki, která očividně ze spaní spadla z gauče a teď ležela pod stolkem a přikrytá koberečkem. Když jsem si toho všimla začala jsem se smát a chvíli na to i Rin. Než jsem zase usnula, samozřejmě v Rinově náručí, jsem přemýšlela nad tím snem, co se to tu asi děje. S touhle myšlenkou jsem usnula.

Začíná se nám tu vytvářet pár. Plus už se začíná vše vyjasňovat. :D sice pomalu ale aspon něco :D