V Těle Démona

5. Vysvětlení

Omlouvám se takhle pasáž není nic extra, ale budu se snažit přidat další a hlavně ne s tolik mluvením, tohle je výjimka. :D a hlavně je to, takové vysvětlení všeho okolo.

Přešli jsme do obýváku a sedli si na gauč. (Rin LiLi)

Tak jo. Pamatujes si, od kdy jsi měla tuhle sílu?

No poprvé se ukázala, když mi zemřel táta. Proč??

Co se stalo potom co ti zemřela i mamka?? Neměla jsem se ptát náhodou já jeho?? A on mi ani neodpoví na otázku proč...

No zdálo se mi, že jsem silnější. A co má smrt mích rodičů společného s tím, že teď sedíš na mém gauči? A že mě včera chtěli unést?? Nerada mluvím o smrti mích rodičů. A kdo to vůbec byli?

Byli to lidi... Kteří loví "démony" .

Proč?? To, v tu chvíli bylo jediné slovo, které jsem zvládla vyslovit.

Démoni můžou mít neuvěřitelnou moc. Čím víc smutku a zlosti, tím víc síly. Proto když ti umřeli rodiče, si se stala silnější.

A jak o tom všechno víš?? Trochu jsem se od něj odtáhla. Takže jsem byla naplácnutá na opěrádko u gauče.

Moji rodiče byli vědci. Zkoumali démony. Od toho jak používají kouzla, až po to jak je zabít nebo je zbavit jejich moci. Jenže rodiče nechtěli zkoumat zabíjení a věci tomu podobné. Chtěli vědět jak co funguje. Jenže jednou přišel jeden z lovců, chtěl vědět všechno o démonech. Jenže rodiče mu to říct nechtěli. Tak je... Zněl smutně. Já už nebyla naplácnutá na opěrátko. Spíš jsem najednou byla hrozně blízko u něj a objímala ho. Neodstrčil mě. Tak jsem tam jen tak seděli. Když promluvil, zněl zase klidně.
Po tom co lovci udělali mé rodině, jsem se zapřísáhl, že démony budu chránit. Proto jsem tady, slyšel jsem, že se ztratili děti i s rodinami. Ale já už nenechám nikoho, aby unášel démony. Proto tě ochráním.
Byli jsme hrozně blízko u sebe. Začala jsem se červenat a on když se na mě podíval, začal taky. Najednou jsme se k sobě začali přibližovat.

Když v tom někdo zazvonil. Rychlé jsme se oba odtáhli a já šla otevřít. Ve dveřích samozřejmě nestal nikdo jiný než Viki. V tu chvíli jsem nevěděla jestli ji zabít za to že nás vyrušila nebo naopak jí začít objímat. Pozvala jsem ji dovnitř a nabídla ji něco k pití. Pak jsme si všichni sedli na gauč. Když jsem si uvědomila co se málem stalo, zase jsem trochu zčervenala, bohu dík nikdo si toho nevšiml. Začali jsme si všichni tři povídat a Viki se asi stokrát omluvila, že mě prý neměla nechat samotnou. Jen jsem jí vždy odpověděla, že je to v pořádku a pak jim oboum nabídla, že u mě můžou přespat. Oba souhlasili.
Viki spala se mnou v pokoji a Rin si ustlal na gauči, ještě že zítra je neděle. Stejně jsem nemohla usnout, pořad jsem myslela na to co se málem stalo. Dole jsem slyšela kroky, takže mi bylo jasné, že Rin to má stejně. Po hodině počítání oveček, jsem konečně usnula.

Tak jsem rada, že jste to dočetli až sem. Jestli máte nějaké otázky ohledně příběhu. Klidně je pište do komentářů nebo do správ.