26. Lekli jste se co xD

280 18 1
                                    

!Ne NeuMřela jSem xD to byCh váM neUdělalA❣

Probudila jsem se v nemocnici prozhlédnu se a vidím na vedlejším lůžku ležet Draca ,,Dr-" neměla jsem hlas místo hlasu bylo slyšet skřípání. ,,Super Deni už jsi v zhůru" přišel ke mě Brumbál ,,--" chtěla jsem říct dobrý den ale nešlo mi nic říct. ,,Tady máš pití" podal mi vodu a já se napila. Pak jsem se s prosebným pohledem podívala na Draca. ,,On tě zachránil" řekl Brumbál a posadil se ke mě na lůžko. ,,C-co!?" Řekla jsem skřípavím hlasem. Brumbál mě chytil okolo ramen ,,Nikam! Musíš ležet!" Pronesl já se se slzami které mi stékali po tváři posadila a otočila pohled od Brumbála ale pak jsem se podívala opět na Draca. ,,Skočil před tebe ale kletba zasáhla vás oba. Ale díky vaší lásce jste přežili." Pronels Brumbál.

Jen jsem se pousmála a mžourala jsem ,,Jdi spát musíš být unavená." Řekl a odešel. Já jsme šla spát. Probudila jsem se pozdě večer Draco spokojeně ležel na lůžku a spal. Z hluboka jsem se nadechla a šla jsem k němu. Slezla jsem z lůžka a šla za ním první krok byl na mě moc. Složila jsem se hned na zem. ,,Deni?" Zaslechla jsem podívala jsem se před sebe a z lůžka na mě koukal Draco ,,D-" nešlo mi mluvit jen jsem se pousmála on slezl z lůžka a pomohl mi se postavit a poté si sednout. ,,Jak ti je?" Pousmál se já jsem jen ukázala palec a pousmála jsem se. ,,Nemůžeš mluvit. To není moc pozitivní" pronesl a já vzala papír, tužku a napsala jsem Pozitivní sice Ne ale aSpoň jsme Oba přEžili. ,,To zase ano" pronesl a já ho objala MILUJI TĚ ,,Já tebe taky" políbil mě a dodal ,,Zajímaví styl písma" a šel si lehnout.

Jen jsem se pousmála a opět usnula. Ráno jsem se probrala okolo 8 vedle sebe na stole byl položený dopis otevřela jsem ho

,,Dobré ránko lásko ❤ probudil jsem se docela brzo a protože jsem byl v pořádku tak jsem musel do školy. Až skončím přijdu za tebou ❤ Draco"

Jen jsem se pousmála. Přišel doktor a sestřička. Pomohli mi vstát ,,Musíš to rozchodit" pronesla chytře sestřička. Nadechla jsem se abych něco řekla ale došlo mi že jsem bez hlasu tak jsem oči stočila v sloup. ,,Ten pohled si odpusť" řekla sestřika a posadila mě na židli před sebou jsem měla dvě zábradlí ,,Teď tě zase zvednem ty se chytíš zábradlí a pokusíš se to rozchodit ano?" Jen jsem protočila panenky. Najednou předemě doktor dal papír a tužku ,,Nebuď otrávená" otráveně jsem vzala papír a propisku soRry alE není Nějaké kouzLo na Zpravení Hlasu a chůze?? Doktor se ušklíbnul a zavrtěl hlavou ,,Ty jako jedna u nejchytřejších dívek na škole by jsi to měla vědět že není" řekla sestřička. Jen jsem povzdechla. oKy pak se doktor zamyslel ,,Zajímavý styl písma" Jsem ZasTánce Toho žE ke vŮči Ostatním prosTředním Slovům a PísmEnům nefér že neMůžou Být Velké jen Protože jSou upRostřed.

Doktor se jen zasmál a začalo utrpení každý krok byl jako šláknout na hromadu střepů. Palčivá bolest postupovala od chodidel až po kyčle.

Rehabilitací jsem strávila 2 měsíce po dvou měsících jsem se mohla vrátit do školy.

,,Ahoj Denii" vypískla Hermiona a objala mě já se jen usmla a kývla hlavou ,,Stále nemůžeš mluvit?" Řekla starostlivě a já zakroutila hlavou. Šli jsme na hodiny černé magie.

Pošuk tam něco žvatlal a mě málem rupli nervy ,,Je tO moŽné Né neMožné!!" Napsala jsem na papír a přihlásila se ,,Ano.. Slečno Snapová?" Řekl otráveně ukázala jsem mu papír ,,A to jste vzala kde!?" Křikl ,,V uČebniCi na StraNě 169!" S radostí bych na něj křičela kdybych tedy mohla.. zazvonilo na přeetávku a já sem jako první odešla ze třídy. Šla jsem na dívčí záchody v dtuhém patře a posadila se na zem a zhluboka ae nadechla.

No a co tak jsem Snapeova [Dokončená]Kde žijí příběhy. Začni objevovat