Příhody z Bradavic [ZASTAVENO 4EVER]

Příhoda 4. Kruh rytíře Colla

„JSOU PRYČ! VŠECHNY JSOU PRYČ!"

„Kdo to udělal?"

„Kdo mi teď bude pomáhat s úkoly...?!"

„Musíme vyhlásil celobradavické pátrání!"

Bylo ráno, devět hodin, když základy havraspárské věže otřásal jediný hrůzný skandál; mluvící knihy jsou pryč. Na toto záhadné zmizení přišli Llyan s Ambem, když se vraceli z jedné opravdu příšerně uspořádané party - OPOVAŽTE SE TOHLE VYZRADIT (mimochodem, ta party byla opravdu šílená)-. Uběhl týden po dobrodružství s Aurorou v Obrazové místnosti a fialovláska se nějak neměla k tomu, aby jakkoli dala Ambovi vědět o jejich dosavadním kamarádském stavu. S Llyan se bavila kdykoli měla k tomu příležitost, zatímco když viděla Amba, zbrkle si dala ruce na prsa a zmizela. Zpět ale ke knihám. Jakmile se to dozvěděl profesor Kratiknot, nemeškal, a přispěchal do havraspárské společenské místnosti. Spustil sáhodlouhou přednášku o tom, kde se tady ty knihy vzali, ale když to později vyprávěl ve sborovně, dočkal se pouze chladné odpovědi („Tak si očarujte jiné knihy, u Merlinových vousů!"). Profesorka Trelawneyová ještě cosi brebentila o špatné náklonnosti měsíce a že to již dávno předvídala. Když ředitelka McGonagallová namítla, proč to Filiusovi neřekla, spustila pro změnu ona další sáhodlouhou přednášku o vnitřním oku, křišťálových koulích a nesprávně zářícím úplňku. Ředitelka ještě byla dost nakrknutá z nějakého incidentu s mladým Albusem Potterem a Scorpiem Malfoyem, tak že profesorku jasnovidectví dost tvrdě zarazila v půli blábolu o slepičích pařátech.

Co se Amba a Llyan týče, byli ze ztráty knih zdrceni. Nejen že jim pomáhali s úkoly, ale byla s nimi neskutečná legrace. Umínili si, že je musí za každou cenu najít. Prozkoumali už cesty Bradavic, kudy Ambo s Llyan a Piskor chodili na hodiny. Piskor se vyznačovala pamatovákem na tajné chodby, tak že je provedla zkratkami, o kterých Ambo neměl ani potuchy. Nikde bohužel nic. Tak se s Llyan dohodli, že se o víkendu, až budou mít čas, rozdělí v Bradavicích a budou pořádně hledat. Piskor bohužel trefila jakási Medúsa Mortová, tak že ta na pátraní nemohla. Tehdy se Ambo rozhodl, že to té proradné Mortové dost ošklivě zavaří. S Llyan se Ambo začal procvičovat v kouzlení patronů v Komnatě nejvyšší potřeby (kterou našli náhodou), aby si v případě nouze poslali vzkaz.

„Expecto patronum!" zaryčela Llyan a z její hůlky vytryskl beztvarý plyn. Llyan nakvašeně zvedla hůlku s vyjekla znovu „EXPECTO PATRONUM!!" Tentokrát s její hůlky vyletěl plyn a před Llyan se zformoval do podoby zářivé medvěda. Ambo hlasitě hvízdl: „Skvěle! A teď zkus ten vzkaz!"

Llyan byla doslova nadšená z konečného vykouzlení patrona. Potichu jásala a když se uklidnila, řekla svému patronovi: „Hm, jsem v nebezpečí ve třetím poschodí, a dones to A-M-B-O-V-I!"

Patron udělal kličku ve vzduchu a doběhl k Ambovi. Medvěd otevřel tlamu a řekl hlasem Llyan: „Jsem v nebezpečí ve třetím poschodí."

„Funguje to!" zajásal Ambo. „Teď já. Expecto patronum!"

Ještě téhož dne se oba studenti s Havraspáru dostali na ošetřovnu za Piskor. Byla dost ošklivě zřízená a od madame Pomfreyové se dozvěděli, že jí napadla Medúsa, Nott a ještě nějaký jejich zmijozelský kamarádíček ze zálohy. Mezi úpěním a sténáním Ambo od Piskor vyrozuměl dvě slova: „Collova chodba.". Ambo pochopil, že to má souvislost se ztrátou mluvících knih.

Spojení Rytíř Coll u některých studentů vyvolávalo lehké točení hlavy či neutuchající nevolnost. Coll, celým jménem Ruppert Coll byla za svého života mudlou. Byl to vojenský zběh, respektive rytíř, který se později začal živit potulnými "čarovnými" triky. Později se do toho koníčku tak zamiloval, že propadl neprostému šílenství a touze po stále nebezpečnějších kouscích. Byl zabit ministrem kouzel za to, že se považoval za nositele "Řádu Černé magie", což Coll považoval za nejvyšší hodnost čarodějů. Samozřejmě to nic v kouzelnickém světě neznamenalo. Alfonso di Fronge, jak se tehdejší ministr jmenoval, Rupperta Colla považoval za silného černokněžníka a nebral ohledy na to, že byl jenom mudlou. Di Frodge byl později souzen a poslán do Azkabanu. Ruppertova duše, zkažená nečistým okrádáním svých mudlovských druhů, sebe sama přesvědčila, že je něco víc než jen mudla, ba čaroděj. Jeho duše se po smrti zkusila znovu ztělesnit (což je v moderní době považováno za jednu z nejčernější magie). Stala se poltergeistem a usídlila se v jedné ze zapomenutých chodeb v Bradavicích. Jakožto poltergeist se dále mohl dotýkat věcí, na rozdíl od ostatních duchů z Bradavic, tak že dál prováděl své pouliční triky. Postupem let zapomněl na bolest a tak připravil svým příchozím obětem, které omylem zabloudili do jeho chodby, neskutečná muka v podobě bloudění v kruhu, v který se promění chodba, na kterou oběť jen vkročí.

O tom ovšem Ambo neměl ani potuchy. I přes hlasité protesty a rady studentů z vyšších ročníků se skutečně vydal do oné pověstné chodby. Llyan samosebou dala na hrůzné historky studentů, které byly za mnoho let jejich vyprávění značně přibarveny, a zůstala v havraspárské společenské místnosti. Prý, že pro Amba dojde, když bude v nebezpečí. Bude očekávat jeho patrona.

Dostat se do chodby rytíře Colla nebyl žádný problém. Ambo si předem od Piskor nastudoval cestu, vyslídil, kdy Filch a Norriska jsou na druhém konci Bradavic a již po týdnu studia se naučil pár dost šikovných kleteb. Nic ho ovšem nepřipravilo na to, co ho tam čekalo. Když Ambo vkročil do teritoria šíleného poltergeista, vše začalo. Jako první kousek byl, že se chodba za Ambovými zády spojila s druhým koncem chodby, tak že vytvořila kruh.

„U Merlinových svatých kalhot," mrmlal si pro sebe Ambo a čekal okamžitý útok.

Okamžitý útok přišel okamžitě.

Poltergeist Ruppert Coll byl vychrtlý človíček s dlouhou kozí bradkou svírající karty, jejíž hrany byl nabroušené do smrtelně ostré břitvy. Ruppert je byl kdykoli připraven použít. Ale teď měl jiný plán, jak si vychutnat novou oběť.

„Budeme si hrát?" otázal se s úsměvem Coll.

„Ehm, ne, díky za nabídku," odpověděl otřeseně Ambo.

„Myslím, že mě napadá dost zajímavá hra," řekl si spíše sám pro sebe poltergeist.

„Fakt?" vykvikl Ambo a křečovitě svíral svou hůlku. „A jakou?"

Coll se nenamáhal odpovědět. Vzal Amba za límec košile, vzlétl a prolítl ukrytými dveřmi napravo.

Po Ambovi zbyla jen povalující se osiková hůlka.