Příhody z Bradavic [ZASTAVENO 4EVER]

Příhoda 13. Modrá je dobrá

První, co LAPAči zaregistrovali, bylo neúnosné vedro a něco mokrého v oblasti kotníků.

„No my teda vypadáme," prohodil Ambo.

Následně se všichni podívali po sobě a všichni vyjekli.

Měl pravdu.

Vážně vypadali příšerně.

Když se všichni rozkoukali zjistili, že stojí v moři, nedaleko břehu a klidné vlky jim omývali chodila. Břeh se táhl doprava i doleva, kam až LAPAči dohlédli a všude byli palmy. Vysoké, divoké a nespoutané palmy, které dnes již nikdo neuvidí; palmy, která každá žila svůj vlastní život a jejíž kořeny žádný člověk nenarušil.

Ambo měl -podobně jako v Egyptě- kryté všechno v oblasti od pasu po kolena; v tomto případě to ovšem nebyla krátká tóga, ale rákosí a tráva, všelijak k sobě zamotané, aby to nespadlo.

Llyan, Piskor a Aurora měli to samé až na dvě půlky rozseknutého kokosu, které jim kryli - ale vždyť vy víte- a perlové náhrdelníky a náramky a malé perlové korunečky.

„Já prostě nemohu mít klidný život," povzdechla si Aurora.

„Jsi čarodějka, toho sis ještě nevšimla?" prohodil Ambo a začal se sápat na břeh.

„Nehádejte se," okřikla je Piskor. „Máme jiné otázky - kde to jsme?"

„A jak se dostaneme zpět do Anglie? Do Bradavic?" sýčkovala Llyan. „Mě se to nelíbilo od samotnýho začátku, -sakra ale už!" zaječela, když se jí kolemjdoucí krab klepet zapíchl do chodidla.

„Já vím kde to jsme," řekla Aurora, když se všichni ocitli suchou nohou na hřejivém písku. „Cookovy ostrovy. Ale jiné, než jaké si pamatuji - takové... čistější, žádní mudlové,"

Piskor vytáhla kus ztraceného papyru - první krůček k objevení celého léku proti yettijským chlupům.

„Máme jeden," řekla. „Chybí tři. Další část je očividně tady,"

Všichni se dlouze a přemýšlivě zadívali na hustý les palem. Oni necestují jenom prostorem - dokonce i časem, uvědomili se. Takové ticho...

„Schovejte se!" vyšpitla Piskor a zatáhla se i ostatní do hustého keře.

Přiběhli dva mladíci. Byli černí jako uhel, nabobnatý a obří rudý pysk a v rukou drželi velmi dlouhé kopí. Zničené vlasy-dredy měli nešikovně zapletené do minicopánků a všeobecně vypadali, jako lidé z doby kamenné. Ve svých vlasech měli pouze zapíchnuté jedno veliké červené pero.

„Tady by měla bejt," řekl jeden velmi silným hrdelním hlasem.

„Jen jestli si z nás neudělali zase srandu, jako posledně," zabručel druhý, až to vypadalo, jako by chtěl napodobit medvěda. „Nemám rád lovkyně perel, zvlášť od Bloukaartů. Jsou strašně nafoukaný,"

Druhý mu souhlasně přikyvoval.

Pak se oba shodli, že se okamžitě musí někam schovat a vpluli do zrovna toho samého keře, kde se ukrývali LAPAči. Ti naštěstí poznali, co by následovali a pomalu se vsoukli za onen keř.

Ti dva domorodci se bavili o dost nudných a každodenních věcech, vesměs všechno zlé sváděli na onen kmen "Bloukaartů" a že oni sami, tedy lidé z kmene "Swarto-Dood", jsou mnohem lepší a kultivovanější osoby než bloukaartští. Až po tak půlhodině naše čtyřka poznala, co tu vlastně ti dva výrostci pohledávají.

Z moře se z ničeho nic objevila přenádherná dívka; měla plavé vlasy po kolena, v nich všelijaké perly a náhrdelníky, šla ladným krokem jako by tančila a v ruce nesla - no ovšem. Malý košíček plný perel. Ve vlasech měla modré peříčko - tedy symbol Bloukaartů.