Příhody z Bradavic [ZASTAVENO 4EVER]

Kapitola 19. Mise mrkev

Aurora rozmáchlým gestem položila na stůl list pergamenu a zapíchla do něj brk. "Takže."

Llyan se nervózně usadila na lavici, neustále se pokoušejíc zastrčit si neposedné vlasy za uši. "Máš nápad?"

"Od vymýšlení jsi tu ty, ne? Ty jsi tu Havraspárka!"

"Ale mě nic nenapadá! Jsem ve stresu, to je na přemýšlení to nejhorší."

"Prosím tě, z čeho se stresuješ?"

"Jestli tohle neklapne, máme průšvih jak celý Bradavice!" rozhodila rukama. "Nekoukej tak na mě, někteří lidi jsou prostě pesimisti a poserové!"

Aurora pokrčila rameny. Nevyvrátila to, což Llyan trochu urazilo, ale mohla si za to sama.

Ještě asi dvě vteřiny bylo ticho, než si Aurora přehnaně dramaticky povzdechla, u toho se zkroutila do sebe, jako by byla loutka s přestřiženými šňůrami, pak se zase narovnala a namočila brk do inkoustu. "Mohly bysme se už konečně odpíchnout. Takže tu máme yettiho. Plave na minikře uprostřed Zapovězeného oceánu, o kterém nemáme páru, kde vlastně je, protože ho Hagrid vyčaroval z nějaké části lesa, kam nesmíme chodit."

"Zní to jako zábava," pípla Llyan.

Aurora ji ignorovala. "Víme, že yetti miluje mrkve. Divný, ale budiž. Problém je v tom, že ho Tut nechce tlustého, ale myslím, že to se dá přehlédnout, páč ho má ve spárech Hagrid a ten už ho určitě vykrmil tak, že tam pár mrkví nepůjde poznat. Takže plán je: zabavíme z kuchyně mrkve, napochodujeme k yettimu, uplatíme ho, aby nás nesežral, nějak ho spoutáme a nějak ho dovlečeme k bráně." Zatímco mluvila, načrtla na pergamen plánek školních pozemků a rozmáchlými gesty naznačila šipky ke kuchyni, pak k lesu (tam udělala jakýsi šmodrchanec, aby zdůraznila, že nejspíš budou chvilku bloudit) a nakonec k bráně, kde udělala vehementní kaňku a celý plánek přeškrtala nápisem MISE SPLNĚNA. "Hračka." Odhodila brk na stůl a založila ruce na prsou. "Otázky?"

"Moc se mi tam nelíbí to nějak," poznamenala Llyan. "Neměly bychom taky vymyslet, jak?"

"Teď je řada na tobě," pobídla ji Aurora.

Llyan chvíli hleděla na pergamen, pak zahučela "Pouta na tebe bude stačit" a vypochodovala z prázdné učebny, kde se s plánováním zašily. Aurora ji s úšklebkem následovala.

Dostat se do kuchyně nebyl příliš velký problém. V jednu chvíli si už sice málem cvrnkaly do kalhot, když Aurora Llyan v rychlosti zatáhla za jakousi sochu, protože kolem procházel Filch, a jeho kočka nebezpečně čenichala jejich směrem, ale v tu chvíli právě za pět minut dvanáct začala Ambova hnojůvková apokalypsa a oba měli rázem jiné starosti. Ani jedna z nich by nikdy neřekla, že bude tak ráda, když uslyší ránu přes celý hrad, ucítí smrad jako z dva roky neuklízených veřejných záchodků a málem ji pohřbí prach, který popadal ze stropu kvůli otřesu.

Proplížily se Vstupní síní, kde se ochomýtalo pár duchů, a zapadly do chodby vedoucí ke kuchyni. Proběhly jí jako o závod a když stanuly před obrazem mísy s ovocem, Llyan byla naprosto u konce s dechem. Opřela se o kolena a ztěžka se vydýchávala. Aurora jí věnovala pobavený pohled a polechtala hrušku. Sama vypadala naprosto v pořádku, jako by šlo jen o hezkou procházku.

Sotva prolezly dovnitř, slétli se na ně domácí skřítci jako včely na med. Ze všech stran to pištělo a v okamžení měly plné ruce i pusy zákusků. Llyan si ukousla větrníku a s plnou pusou vesele poděkovala; trochu jí to zvedlo náladu i sebevědomí. Aurora si s nenápadně otráveným výrazem otřela ruce od šlehačky do kalhot a gestem si zjednala klid. V okamžení nikdo ani necekl.