Příhody z Bradavic [ZASTAVENO 4EVER]

Příhoda 15. Druhá cesta a pryč

Amba a Piskor vhodil Jong a jeho smradlavý kumpán do zatuchlé, temné, studené a páchnoucí cely. Vězení ve městě Bloukaartů oproti tomu byl naprostý komfort. 

Jak je tam tak surově hodili, oba dva vězni se v mžiku probudili. 

   „Tohle je zlý sen," lamentoval nahlas Ambo a ohmatával si zátylek - pořád ho tam šeredně bolelo. „Nejdřív ten stupidní výlet do Egypta a sfinga a teď tohle!"

   „Krom toho, Ten kus léku mi absolutně nedává smysl. Je plný run a podivných nákresů..."

   „Tady už nejde o nějaký zpropadený lék!" hořekoval Ambo gestikulujíc divoce rukama. „Copak to nechápeš? My jsme se ocitli v časové smyčce! Jsme mimo naše časoprostorové pásmo! A všechno to má společné s těmi mincemi a tímhle skrz na skrz magií prosáklým starým ušmouraným pergamenem! Co se stalo, když jsme ho získalo? Mince na to reagovala! Bylo to jako magnet! A co se stane, kdy najdeme i ten další?"chvíli tak na Piskor nazlobeně koukal a pak dodal „Vlastně nic. My už nemáme žádné mince. Jsme tu navždy! K čemu nám je, když najdeme ten druhý kus? MŮŽE JICH BÝT STAMILIÓNŮ!"

   „No, víš... Nejsme tak úplně bez mincí..."

   „Jak to myslíš?"

   „Pod kloboukem Jamese Cooka jsem našla ještě jednu. Stříbrnou. S orlem." a vytáhla jí ze záhybů svého rákosového šatu. 

Amba málem ranila mrtvice. 

   „Hele, já si myslím, že někdo chce, aby jsme ten lék našli a vytvořili ho. Je to šílené, vážně. A ano, také si myslím, že tu jde o něco víc, než jen o to... Ale co my zmůžem? My si osud neurčujeme."

   „Vy nejste odtud, že ano?"

Piskor i Ambo málem vyletěli z kůže. Instinktivně zašmátrali po svých hůlkách ale ze zděšením si uvědomili, že je nemají. 

Ze stínů cely vystoupil postarší muž. Byl dlouhý, ale strašně shrbený, bledý jako upír s dlouuuuuuhým vousem stejné barvy a pronikavýma černýma očima. 

   „Vy jste od Bloukaartů?" řekl skřípavě, jakoby v puse mlel ocel. 

Dva LAPAče zjev toho podivného pána dočista vykolejil. 

   „Ano,"

 Pán až s překvapivou rychlostí vystartoval ze svého stanoviště v koutu, zmáčkl svýma dvěma dlouhýma rukama Ambovi a Piskor čelisti a tvrdě je přimáčkl ke zdi.

   „ŘÍKALI MI BLÁZNE! MĚ! MĚ ŘÍKALI BLÁZNE! Mě, Daltasarovi... A PŘECI NA MOJE SLOVA DOŠLO! DÉMON ANANSIHO SE VRÁTIL ZPĚT! VYHNALI MĚ, MĚ, ŘÍKALI MI BLÁZNE! ŘÍKALI MI BLÁZNE! A PŘECI DOPLATÍ! A přeci doplatí. A přeci na moje slova dojde. Už je tu. démon v ženském těle, který znepřátelil dva již dávno sjednocené kmeny! ŘÍKALI MI BLÁZNE!" pustil Amba a Piskor a začal cosi divoce mumlat a ječet. Skákal a běhal po celém vězení, dělal kotouly a přemety. Pak si lehl na zem do klubíčka, a téměř ihned na to bylo slyšet rytmické oddechování spáče.

Dva udivení čarodějové stáli jakoby je někdo polil octem. Ani tak moc nevnímali palčivou bolest  v čelisti, spíš si dávaly dohromady, co právě vyslechli.

   „Skoonheid je démon?" optal se pochybovačně Ambo.

   „Očividně," odtušila Piskor. „I když... jak dlouho tady asi ten blázen stará byl..."

A oba vrhli pohled po dřímajícím pomatenci.

/*/*/*/*/*/*/*/

Téměř dvě hodiny na to (nejstrašnější v Piskorině i Ambově životě) se konečně dveře otevřeli. a stál v nich Jong. V pravé ruce svíral jejich hůlky a v levé držel starý, našedlý, ušmouraný kud pergamenu. 

Jong vešel do cely a hodil pohled Daltasarovi.

   „Ek hoop dat hierdie gek slaap?" řekl.

Piskor a Ambo po sobě vrhli nechápavý pohled.

   „Ah-a, vajou řec.. Hmj, spí?" vysoukal ze sebe. 

   „Očividně," řekla Piskor a dala si v ruce v bok. 

   „Najouc hoof řeklo, žé my vrátit vájouc tato stokky, eh, klacky, a říci vajouc o tomtohle," podal jim hůlky a kus pergamenu. Oba byli dost vykulení. To jim jenom tak dá hůlky a kus léku proti yettijským chlupům?

Piskor vytáhla svou havraspárkou minci.

   „Jsi velmi statečný, swarto-dooďane. chceš vidět kouzlo?" 

   „Ja!" přisvědčil nadšeně černoušek.

   „Mince. Prosím, odnes nás za Llyan a Aurorou a poté do Bradavic!" mince se zvedla, zatočila jako vějíř a zase počinula na Piskorině ruce. Ambo nenápadně chňapl její ruku.

   „Tó je všec-"

Co chtěl říct, už se nikdo nikdy nedozvěděl, protože po něm Daltasar v rychlosti skočil a svýma dlouhýma rukama obepnul jeho krk. Jong padl na podlahu, klátil se ze strany na stranu, ale Daltasara ne a ne ze sebe shodit. Po pár sekundách byly jeho pohyby stále pomalejší a pomalejší...

   „NE!" zaječel Ambo. „Petrificus totalus!"

Daltasar znehybněl. 

Přesně v tu chvíli měl pocit, jako by do něho někdo zasekl kotvu a táhl s ním do výšky. Začali se přemisťovat. 

Na poslední chvíli ještě vrhl pohled po Jongovi. 

Nehýbal se. Oči měl zdvižené beze špetky života.

Ambo a Piskor jakoby chvíli plachtili nad ostrovem, než se zastavili nad džunglí. 'Cosi' je přitáhlo blíž - pochodoval tam zástup Bloukaartům v čele s energetickou Skoonheid vysekávajíc cestu svou dlouhou mačetou. Vedle ní cílevědomě kráčela Aurora s pobledlou Llyan. Bylo očividné, že je neviditelně síla mince chtěla přitáhnout ještě blíž, aby splnila tak přání její nositelky. Ale jakmile se přiblížili, narazili na neviditelnou bariéru; ta je nepustila dál.

   „Co se děje?" vyjekl Ambo.

   „Já nevím!" řekla tlumeně Piskor, jakoby přes sklo.

Další onen podivný pocit kotvy. Chvíli létali ničím, než spadli.

Otevřeli oči.

Byli v Bradavicích, na ošetřovně, tak, jak opustili svou dobu. 

Jenomže Ambo i Piskor si uvědomili zásadní chybu.

Aurora a Llyan zůstaly v době Jamese Cooka.

Tak, co vy na to? Omlouvám se, že je za trošku kratší, ale nebojte, příště bude trošku "akčnější" dobrodružství s Lly a Aurou, a bude to doopravdy "nadpozemské". 

Nepřipadá vám podivné, že tak přenádhernou Skoonheid nařkl Daltasar z démonství a Ambo a Piskor se nemohli dostat k Lly a Auře?