Příhody z Bradavic [ZASTAVENO 4EVER]

Příhoda 17. Lék a podivný časový posun

   Llyan, Piskor, Aura i Ambo byli srdečně rádi, že jsou konečně v Bradavicích. Toho cestování časem měli nějak plné zuby. Když se vzpamatovali, začali se objímat a přát si navzájem cosi o tom, že jsou živí. A (snad) i zdraví. 

   „Abych řekla pravdu, jsem z toho všeho nějak na větvi," zavrtěla se Aurora a prohmátavala si tělo, jakoby si myslela, že není její. „Vlastně vůbec nic nechápu." 

   „Já taky ne," přiznal se Ambo. 

   „Co to vlastně mělo znamenat?" uvažovala Llyan. „Najdeme nějaké zpropadené mince, najdeme dva kusy milion let starého pergamenu, a k tomu všemu jako třešnička na dortu si užijeme parádního výletu do minulosti. Raději ani nebudu počítat, kolikrát jsme mohli zemřít." 

   „Víte, co mi teď došlo?" nadhodila Piskor. „Že James Cook byl čaroděj." 

   Ostatní se na ní podívali a Ambo odvětil: „No, to je pro nás velice přínosná informace." 

   „Ale máme ten lék!" zaradovala se Llyan a zamávala před očima všech dvěma kusy nasmrádlého a převelice starého pergamenu. „Už nebudu mít tu zpropadenou alergii na yettijské chlupy!" 

   Aura vytrhla dva papíry z Llyaniny ruky a jediným mávnutím hůlky „Diffindo!" a oba se spojili. Text byl napsán kostrbatým a velice nečitelným písmem, ale jak zjistili, k jejich překvapení byl psán angličtinou.

           Vážení, milý, kdokoli, kdo toto čte.

                         Asi musíte být velice zoufalý, že

                   jste vyhledali tento lék. Alergií na yettiho trpí jen velice málo lidí. 

                                                   Ale už k tomu léku. 

                   Žádný lék neexistuje. Stačí použít nesmrkací kouzlo, mnou vynalezené. 

                          Pac a pusu

              Váš Yucatán (šestistý šedesátý šestý panovník Mayské říše, zakladatel říšského města Yucatán), Kina 19., Třetího Uinala. 

     „COŽE?!" pěnila Aurora a propalovala pergamen nevěřícně pohledem. „ My jsme málem zemřeli v minulosti, jen aby jsme zjistili, že na yettijské chlupy stačí JEDNO-STUPIDNÍ-NESMRKACÍ KOUZLO?!" 

   „To byl May!" zářila Piskor. „Proboha! Kolik slavných lidí je vlastně kouzelníků?!" 

   „Depp," odvětil Ambo zamyšleně. „Hraje teď v nějakém tom mudlovském falmu, nebo jak se tomu říká. Ambigramma Lestrangeová proti němu uspořádala bojkot." 

   „Myslím, že to teď není úplně podstatné. Hlavní je, že konečně můžeme nějak zabezpečit toho yettiho! Jak že je to nesmrkací kouzlo?" zeptala se Llyan. 

    „Voluptas voluptatem,"  máchla ledabyle Aurora hůlkou, a v Llyanině nosu to nepatrně cvaklo. „Lidi, přišla jsem na něco divného. Je dvanáctého listopadu."

   „No a?"

   „Yettiho jsme potkali desátého."

   „A co to pro nás znamená?" 

   „Že jsme tady nebyli dva dny!" 

   Když se chtěli znovu všichni pustit do debaty, vyrušil je ten nejnepravděpodobnější člověk, jakého si v tu chvíli představili.

   „TADY JSTE!" udýchaná a s rudými tvářemi stála ve vchodu do ošetřovny - Tut. Podle všeho vypadala, jako by běžela maraton - vlasy měla tu a tam rozčepýřené a vyčnívající do všech stran. „Hledám vás už dva dny! Upřímně nechápu, jak jste mi tak obratně vyklouzli - málem jsem vás už měla!" 

   „Kdo to je?" špitla Aura.

   „Prefektka Havraspáru," odvětil Ambo. 

   „Tak!" prohlásila Tut vítězoslavným tónem a dvěma ráznýma kroky se ocitla před dříve Llyaniným lůžkem a spustila: „Víte vy, co jste provedli?! Pročte za mým Šmudlou neposlali někoho z kantorů?! Proč jste to neřekli mne?!"

   „Promiňte," zrudl Ambo. „Ale o čem mluvíte?"

   „Víš až moc dobře, o čem mluvím!" vyprskla. „I vy všichni - co začal školní rok, chováte se nanejvýš podezřele. Nemluvně o Třináctém poschodí. Ale to je teď jedno - co jste si nadrobili, to si i uklidíte. Hagrid našel Šmudlu. Hagrid používal kouzla. Šmudla jest v momentálním pobytu na mini-kře, uprostřed nového Zapovězeného oceánu!!!!!!!!!!"

   „Jo, ty mluvíš o tom yettim-"

   „JASNĚ ŽE O NĚM MLUVÍM!" zaječela Tut až s přehnanou hysterií. „Šmudla má být zítra na Přehlídce nejkrásnějšího kožíšku v Konstantinopoli a místo toho je v bůhví jakém stavu kdesi s Hagridem! Já nemůžu mít na přehlídku obézního-"

   „Promiňte," přerušila ji Piskor. „Ale ten váš yetti - byl v Bradavicích legálně?" 

   Tut zrudla ještě víc.

   Pak byla chvíli ticha.

   „Úplně ne," opáčila po chvilce. „Ale potřebuju ho mít do zítřejšího rána u hlavní brány. Bude tam čekat brácha. Vymyslete si to jak chcete - prostě, ať je v správný čas na správném místě. Jinak to praskne a všichni máme obří problém. Sbohem."

   Pak se obrátila a LAPAči ještě chvíli nechápavě sledovali dveře, za kterými zmizela. 

Omlouvám se za kratší kapitolu po tak dlouhém čase, ale potřeboval jsem se už nějak odpíchnout. Mince byly jedna velká chyba, považuji to za můj největší spisovatelský neúspěch :)  Děkuji, že jste to tak dlouho vydrželi :D