Příhody z Bradavic [ZASTAVENO 4EVER]

Příhoda 14. Z bláta do louže

Skoonheid je vedla všelijakými chodbami jejího údajně rodného paláce. Všechno bylo z kamenných bloků, stěny, podlaha, strop. Tu a tam stála na rohu pochodeň, ladem skladem postavené stolečky s malými vázami z hlíny (a ne, nebylo to moc pěkné). Semtam vylezl nějaký pavouk („PANEMERLINE! PAVOUK! ÁÁÁÁÁ! PAVOUK!!!!!!!" ječela Llyan), slimák, obří africký šnek či had, („U MERLINOVÝCH SVATÝCH KALHOT! HAD! ÁÁÁÁÁ! HAAAAAD!!!" ječel Ambo) u kterého Skoonheid vážně poznamenala, že je z něho dobrá polévka. Ambo velice hlasitě nesouhlasil, ale koho zajímal jeho názor. 

Po pár chvilkách této né moc příjemné cesty Skoonheid stanula před obřími mahagonovými dveřmi. Zaklepala a ráznými kroky vešla do místnosti.

V dnešním století by jsme ho mohli nazvat "trůnním", i když to byla jenom chabá náhražka. Byla to velká, vzdušná místnost (jako vždy všechno z kamene) jeho stěny pokrývali tlusté gobelíny (modré) a na konci se nacházel trůn - ohavně vyřezávaný trůn s všemi možnými výjevy jejich náboženství. A v něm trůnil-

   „Lorde," sklonila hlavou Skoonheid a nepatrně škubla hlavou. 

'Lord' byl tlustý, skutečně velmi tlustý pán rozvalený na dvou tunách dek a polštářů, jehož kulatý obličej naznačoval velmi tučná léta. Těkal nervózně po příchozích a neustále si rovnal svou šílenou korunu - směs kytek a malých větviček. A jak LAPAči předpokládali - měl černou pleť.

    „Vítejte!" zahlaholil téměř nesrozumitelně. „Vítejte dávní cizinci! Jak jsme již-" 

   „Jojo, prosim vás, přerušme to hloupé divadlo," řekl rázně Ambo.

   „Jste velmi špatní lháří," dodala Llyan. 

   „Neumíte se přetvařovat," pokývala hlavou Piskor. 

   „A hloupější lež jste si nemohli vymyslet!" dovršila to Aurora. 

Panovník se dezorientovaně otočil na Skoonheid. Ta vypadala, jako by ji někdo praštil pánvičkou.

   „Jak...co?"

   „Bylo to důmyslně, naplánované, to beze všeho." souhlasila Llyan. „Ale zapomněli jste na pár faktů."

'Král' seskočil z polštářů, až se jeho tuky  vzedmuly jako vlna tsunami. Rozhodil rukama, koruna mu spadla na zem a zaječel: „Nejsem tady pro smích!".

   „Nemáte náhodou heslo: Až do konce?" zeptal se Ambo zamyšleně. 

   „Co prosím?" 

   „Ale nic. Haha."

   „Ambo tím jen chtěl říct," chytla se Piskor. „že už to nemá  cenu."

Skoonheid sklonila hlavu. Bylo to gesto poražence. „Dobře, přišli jste na to. Ale...jak?"

   „Fakt číslo jedna," řekla Aurora. „Král by nikdy nedovolil, aby se jeho dcera jen tak potulovala po nepřátelském území."

   „Všichni Bloukaartové, ti dva budižkničemové i tenhle tlusťoch jsou černé pleti. Tahle dáma bílé,"

   „Neřekla jste nám, jak máme oslovovat krále. Neřekla jste nám jeho jméno."

   „Kdyby jste byla skutečně princezna, musela by jste se zpovídat strážím kam jdete, když je toto váš vlastní palác?"

   „Kdyby jste byla princezna, neprokazovali by vám snad ostatní z kmene jistou...úctu??"

   „Sice prokazujete náležitost kmeni Bloukaartů modrým peříčkem, ale proč máte na levé paži znak sjednocení obou kmenů?"

Pak už byla jenom tma a tupý náraz na chladnou kamennou zem.