Příhody z Bradavic [ZASTAVENO 4EVER]

Příhoda 12. První cesta

Po odjezdu egyptského korunního prince spolu s Chrarstem a Aurou se ostatní členové LAPAčů plahočili po jejich stopě pouští, do města, které král nazýval El Amarna. Piskor, která byla o prázdninách právě v Egyptě, říkala, že má pocit, že El Amarna leží poblíž Údolí králů, ale nebyla si jistá. Tak se tři malé postavičky prodírali pouští a všem připadalo, jakoby se město v dálce vůbec nepřibližovali. Naopak, jakoby se pořád oddalovalo.

„A co vůbec budeme dělat, v tom městě?" řekl Ambo topící se ve vlastním potu.

„Najdeme místního kouzelníka," odvětila udýchaně Llyan a otřela si čelo. „Ostatně, jak jsem řekla Auře. Zeptáme se na ten papyrus. Jestli někdo vynalezl ten lék, tak právě kouzelník,"

„Pořád mi tu něco nehraje," přemýšlela nahlas Piskor. „Co by proboha dělal yetti v Egyptě?!"

„Čím vůbec staroegyptští kouzelníci kouzlili? Rukama nebo hůlkami?"

„Ty jsi tady odborník na dějiny čar a kouzel!"

„Myslím, že asi rukama,"

Polemizovali celou cestu pouští, než se konečně doplahočili k branám města.

Město bylo velmi velké a bylo vidět, že je královské - bod všeho dění v Egyptě. V dáli klikatě tekl Nil. Bylo opevněné hradbami a masivní dřevěná brána dávala najevo, že by dokázala odolat i útoku obrů.

Tohle všechno vypadá moc hezky, takhle napsané, ale vůbec to tak hezké nebylo. Již před bránou byla cítit hrozivá "vůně" nemytých těl, lidských výkalů a tím, co vyjde z člověka, když se hodně napije a druhý den je mu moc špatně. Nad bránou viseli tři klece a kolem poletovali hejno havranů. Až později naší trojce došlo, že uvnitř klecí jsou lidé. Živí lidé.

„Proboha!"vypískla Llyan a omdlela.

Lidé uvnitř klecí byli ti, co nějakým způsobem dotkli jeho Výsosti Achnatona. Za pobuřování, za vyvolání vzpoury, za rouhání a podobně. Klece byli velmi malé pro člověka a tím pádem nejlepší pro havrany; jak byli ti nešťastníci namačkáni v kleci, ti černí ďáblovi ptáci klidně mohli klovat skrz mříže...všechno. Nejhorší na tom bylo, že byli živí (ti vězni).

Piskor a Ambo vytáhli hůlku a na svou kamarádku použili vzbuzující kouzlo. Pak Ambo zamával tou svou a řekl „Show tempore!" a ve vzduchu se objevili mlžné hodiny. Ukazovali dvanáct hodin.

„U samotného Amon-Ra!" vyjekl kdosi.

Ten kdosi byl velice roztržitě vypadající stařík egypťan nesoucí pár granátových jablek, které překvapením upustil. Ambo při přísahal na smrt, že tam ještě před chvílí nebyl. On i Piskor okamžitě schovali hůlky.

„Nebesa," dýchal zhluboka staroch. „Slyšte! Mé jméno zní Baltasar a to já předpověděl tento čas, tedy příchod čtyř dětí s klacíky, které mají kouzla lepší, než jakýkoliv kněz naší doby! Pojďte, nesmí vás nikdo vidět!"

Všichni stáli strnule jako sochy.

Egypťan Baltasar chytl naší trojku pevně za zápěstí (což nejde, měl jenom dvě ruce...) a rázně s nimi přikráčel k budce hlídacích stráží.

„Zase lítaj' někde po krčmách!" zamumlal si pro sebe stařík a zabušil na bránu.

„Promiňte, pane, ale kdo...?"

„ŽÁDNÉ OTÁZKY!" zaječel Baltasar, jako by šlo o život. „Né do té doby, než budeme u mne doma,"

Strčil do brány, ta se otevřela a Ambo, Llyan, Piskor a Baltasar vkročili do El Amarny.