Příhody z Bradavic [ZASTAVENO 4EVER]

Příhoda 5. Bláznivá cesta

Coll byl šílenec. Letěl hlava nehlava celými Bradavicemi, kvílel, ječel, zpíval, proklínal, vzpomínal, kopal, smál se a vyhrožoval chudáku Ambovi, kterému se na čele perlil pot, smrtí. Nebyly to ovšem výhružky typu „Dej sem hůlku a galeony, a možná tě nechám žít!", nýbrž výhružky jako „Když s tebou udělám jeden super trik a možná tě přitom nezabiji, můžeš utéct. Když tě chytím, zabiji tě!". Ambovi to nijak na odvahu nepřidalo. Ambo neměl tušení, kam ho Coll zavedl. Věděl jen, že je to ta nejodlehlejší část hradu, na jakou kdy vročil (teď: vletěl).

Šílenému poltergeistovi však všechno zkazil zase druhý šílený poltergeist. Ať měl Coll jakékoliv plány, pěkně si je zkazil, když vletěl do číhajícího Protivy (který měl dojem, že se k němu blíží Filch a jeho kočičí smeták). Jakmile Protiva nabil domnění, že za rohem někdo je, hodila tam kapesní bombu bažiny.

„NESLÝCHANÉ!" ječel Coll, zatímco Amba pustil a ten se zarazil hluboko do nově udělané bažiny. „CO SI O SOBĚ MYSLÍŠ, TY DUCHU NABUBŘELÁ?!"

Protiva byl chvíli zaražený, že netrefil Filche, ale jeho povadlý úsměv ihned nahradil zlomyslný. „Coby? jsi slepej, nebo co? Kapesní bažina, TROUBO!" a rozchechtal se na celé kolo. To se dost dobře nelíbilo Collovi.

„Co si to dovoluješ, ty - ty jeden zkaženej duchu!!"

„Hahahahahahahahaha!" chechtal se z plna hrdla Protiva. „A ty seš namachrovanej blbeček!"

Pokud to jde, Coll zrudl. Začal divoce rozhazovat rukama a brblat cosi o šílených tvorech bez mozku. Ambo by si to všechno vychutnával, protože měl Protivu rád, ale teď měl jiné starosti; bažina vedle informační tabule ( „Moment," zarazil se Ambo. „Ony jsou v Bradavicích informační tabule?!"), která jasně ukazovala TŘINÁCTÉ POSCHODÍ. Ambo neměl sebemenší ponětí, v jaké části hradu se nachází. Mezitím se Coll a Protiva dost hlasitě dohadovali, kdo z nich je větší lesní troll. Tato hádka vyvrcholila tím, že poltergeist Coll hodil po druhém poltergeistovi speciálně nabroušené karty. Karty sice Protivou proletěli jako nic, ale dost ho to rozčílilo.

„*PÍP*!Ty jeden *PÍP*, co si to u *PÍP* dovoluješ, ty *PÍP*! Jdi do *PÍP*, a tam se zahrabej třeba do *PÍP*, *PÍP*! *PÍP*! *PÍP*! *PÍP*! *PÍP*! *PÍP*!"

(Pozn. autora: předchozí výrazy byli natolik sprosté, že mi to pero samo od sebe vypípávalo)

Coll zavřeštěl jako když zpívá rarach a vrhl se po Protivovi („*PÍP*! *PÍP*! *PÍP*!"). Protiva vyřkl poslední super sprostou nadávku (kterou si Ambo zapamatoval pro své nepřátele) a s hlasitým výbuchem zmizel. I s Collem.

„Zatracení poltergeistové!" ulevil si nakvašeně Ambo a pokusil se vyprostit z močálu. Marně.

Ale poté se stal zázrak. K Ambovi přihopsal patron s podobou medvěda - JO, přihopsal - a řekl hlasem Llyan: „Všechno v pohodě?"

„NE!" zavrčel vztekle Ambo. „Vězim v nějakém třináctém poschodí - podle slunce, je to západní křídlo. Laskavě mi pomoz, JSEM TU PO STEHNA V KAPESNÍ BAŽINĚ!" Vlk kývl, a zmizel.

Mezitím Llyan a Aurora hráli na ošetřovně kouzelnické šachy. Piskor už byla dobrá, jen semtam vykašlala chlupy nebo jí narostla a zase odrostla veliká chlupatá křídla. Llyan a Auroře příchozí patron pěkně zničil rozehranou partii - objevil se totiž na hrací desce.

„NE! Vězim v nějakém třináctém poschodí - podle slunce, je to západní křídlo. Laskavě mi pomoz, JSEM TU PO STEHNA V KAPESNÍ BAŽINĚ!" řekl Ambovým hlasem a rozplynul se.

„U Merlina!" vstala Llyan. „Rychle! Musíme ho zachránit.!"

Aurora si svou kamarádku změřila dost nedůvěřivě. „A proč? Za tento týden měl víc průserů než jakýkoliv student v dějinách kouzel! A nebyl za to potrestán! Dokonce i ten James Potter je větší poslušňák než on!"

„Ale jde o havraspárské mluvící knihy," namítla Piskor.

Aurora se uchechtla. „Aha, tak to jo. Pro mluvící knihy vše."

„No nevím Auri, hele, všichni havraspárští na ně nedají dopustit! A tohle všechno," Piskor ukázala na sebe. „jsem podstoupila jenom pro záchranu těch knížek."

„No fajn," řekla trochu povýšeně Aurora. „Jak myslíte...ale jestli se mi něco stane, dost šeredně si to ten skřet zatrollená odskáče!"

Piskor a Llyan na sebe spiklenecky mrkli. Tak se tři děvčata vydala na pomoc Ambovi, který se pomalu ale jistě potápěl v kapesní bažince. Co by to ovšem byla cesta po Bradavicích, aby se nepotkalo žádné nebezpečí.

V tomto případě to byla Medúsa Mortová a Claudius Nott.

„Co?!" zavřískla Mortová na celou chodbu, až se pár studentů překvapeně otáčelo. „Cožpak tady děláš, ty jedna hlupačko, která strká nos kam nemá!"

„Jo-o, strká nos kam nemá, hahá!" smál se Claudius a dělal opičky.

Piskor, Llyan i Aurora vypadali, že vypění vzteky. „Odejděte-nám-z-cesty!" procedila zkrs zaťaté zuby Aura. „Nebo zažijete něco mnohem horšího, než to, co jste podle zkusili tady na mou drahou přítelkyni Piskor!"

Piskor na znamení dávivě vykašlala chlupy.

„Tss, vy tři jo?" zasmála se Medúsa. „Vždyť jste pitomější než tady Claudie!"

„JO!" vyplivl zhnuseně Nott. „Počkat - co?"

Než se někdo ze zmijozelské dvojky nadechl pro nějaké ošklivé zaklínadlo, Llyan již mířila svou jedlovou hůlkou na Notta a vyřkla „Anteocula!"

Claudiovi v tu ránu začali na čele rašit mufloní parohy. Bratránek se okamžitě začal kolem sebe ohánět, vřískat, ale namířit svou hůlku na Llyan ještě dokázal: „Avis maxima!"

V tu ránu celou Llyan obalilo hejno rozlícených malých ptáčků a chudinku jí klovalo a škrábalo pařátkami. V tu chvíli se Nott prohýbal v pase, protože jeho rohy dosáhly hrůzné váhy.

„Tak tohle ne," vysoptěla pomalu Aurora. „Piskor - ty máš Medúsu, já - Llyan a toho hlupáka Claudia. Ascendio!" vlna horkého vzduchu odvála ptáčky pryč od Llyan. Ta byla celá rudá, ale jinak v pořádku.

„Petrificus totalus!" zaječela zplna hrdla Llyan a namířila svou hůlku na Claudia. Ten okamžitě ztuhl jako kámen.

„EXPELLIARMUS!"

Toto kouzlo od Piskor bylo tak silné, že nejen že Medúsu odzbrojilo, ale i odmrštilo daleko na druhý konec chodby. Piskor, Llyan a Aura si vítězoslavně vydechly. Ale neradovali se dlouho. Filch nenechal na sebe dlouho čekat.

„Studenti bláznivý!" zaryčel vztekle. „ZA PALEC NA PROVAZ POVĚSIT! UDAT MILOVANÉ PROFESORCE UMBRIDGEOVÉ...!"

Tři kamarádky se zlomili v pase smíchy a vyběhli do schodů směr západní křídlo.

Chudák Filch se k nim ani zkrze tajné chodby nedobelhal.