Příhody z Bradavic [ZASTAVENO 4EVER]

Příhoda 8. Únikový plán

Přibližně v době, kdy se Ambo, Piskor, Aurora a Llyan krčili ve Třináctém poschodí před Filchem, Norriskou, Collem a Protivou, havraspárská prefektka Tatanchanup zamyšleně seděla u nedělní snídaně. Neměla sebemenší ponětí, kam se poděli její dva studentíci - Ambo Mulcaber a Llyan Reedsová. Naposledy, když se Ambo ztratil, způsobil hnojůvkovou apokalypsu. Ale že by do toho zatáhl i Llyan? Ona sama odjakživa měla ráda legraci. Ale čeho je moc, toho je příliš. A Amba a Lly neviděla přinejmenším dvanáct hodin. To nevěstilo nic dobrého. A pak se ještě dozví, že měli cosi společného s těmi zmijozelskými tupci.

Tut nervózně dloubala do ovesné kaše a zapeklitě se koukala na konec stolu. Nenáviděla, když něco nevěděla.

„Co ti ta kaše provedla?"

Tut mrzutě cosi zamumlala. Pak si uvědomila hlas své nejlepší kamarádky.

„Teki!" zvedla hlavu Tut. „Pojď, sedni si..."

Teki se zeširoka usmála a sedla si k havraspárskému stolu. Její zelená barva kravaty způsobila, že se několik havraspárských odsunulo dál.

„Co ti zase přelítlo přes nos?" optala se.

„Ambo," vzdychla prefektka Havraspáru. „A Llyan."

„Nech mě hádat," odtušila zmijozelská prefektka. „Ambo je zase pryč, i s Lly."

„Hm-f,"

Teki až moc dobře věděla, že Tut nenávidí tajnosti. Proto i dost dobře nesnesla překvapení.

„No, jestli ti to pomůže, i mě chybí dva studenti,"

„Hm-f," pokrčila rameny Tut zahloubána do vlastních myšlenek. Pak ožila. „Moment! Není to náhodou pan Nott a slečna Mortová?"

„Ano jsou," zamyslela se Teki. „Tak že - je dost možné, že Amba a Llyan sledovali..."

„...aby je přistihli při nějaké lumpárně!" došlo okamžitě Tut.

„Teď si uvědomuji, že když jsem šla do knihovny, asi před půl hodinou stála a něco povídala Filchovi!" luskla prsty Teki

„Já viděla, jak se Claudius Nott nějak podezřele belhá z ošetřovny, s malinkými mufloními rohy na čele,"

„Tak že kdyby slečna Mortová obešla celý hrad a naschromáždila všechny Ambovy nepřátele...

„...stihl by pan Nott dobelhal na smluvené místo setkání!"

Tut zavýskla na dořešenou záhadou. Konečně, nejistoty neměl přeci nikdo rád.

„Ale kam by tak mohli jít?" zamyslela se hluboce Teki.

„Možná co Collovy chodby," ozval se čísi hlas.

Za Teki a Tut stála dívka, které bylo tak přibližně čtrnáct. Měla dlouhé, rovné vlasy a dost odhodlaný výraz.

„Včera v deset hodin se ztratily dva nebelvírští studenti, jestli vás to zajímá. Paní Aurora Blacková a Piskor Whittignotová. Drmolili - myslím - cosi o rytíři Collovi."

Hesiona! Bliklo najednou v hlavě Tut. Byla z Nebelvíru. Dost energetická holka, známa svou přehnanou zodpovědností.

Teki přemýšlela, až se jí z hlavy kouřilo. Je jisté, že se tedy slečna Mortová, pan Nott, Protiva, Coll, Filch a paní Norrisová vydali po stopě Amba, Llyan, a -jak se teď dozvěděli- i Piskor a Auroře. Udělalo se jí lehce mdlo, když si uvědomila, že pravděpodobně určitě šli do Collovy chodby. Ještě teď Teki bolela stará jizva na lýtku po speciálně nabroušené kartě toho šíleného poltergeista.